Velké zelené naděje…
Je to už pěkná řádka let, co jsem se dostala k filmu Velké naděje – podle klasické předlohy Charlese Dickense. Google mi napovídá, že vznik filmu se datuje na rok 1998, tedy přesněji té verze s půvabnou Gwyneth Palltrow. A ačkoliv film nezískal žádná mimořádná ocenění a ani recenze ho nevynášely do filmařského nebe, pro mne byl přece jen něčím výjimečným. Kromě toho, že se mi nesmírně líbil svým “něžným” zpracováním i hereckými výkony, měl ještě jednu zvláštnost. Celý film byl “jakoby zelený”. Samozřejmě, že ne doslovně. Prostě většina důležitých detailů byla v něm zelených – tedy téměř vše podstatné bylo laděno velmi citlivě do zelena. Díky tomu celý film získal zvláštní, pro mne až magickou zelenou atmosféru. A právě i díky tomu zanechal ve mně ty příjemné zelené vzpomínky.
A proč vám to tu celé vykládám? Nuže, celé je to kvůli té zelené. Kvůli té zelené, která je barvou přírody, rovnováhy, klidu a naděje. Kvůli barvě, která působí uklidňujícím dojmem a pohled na ni napomáhá regeneraci a načerpání nové síly. Kvůli té zelené, jíž je plná zahrada. A když se ta zelená ještě spojí i s prima nápady, o velkých a slibných nadějích už myslím nikdo nemůže ani pochybovat!
Důležité bude si je v novém roce a v nové zahradní sezóně splnit. Tak směle do toho!
Monika Šestinová
Pro dobrou úrodu
■ Mák setý pro krásu i pro užitek
■ Domácí makové mléko
■ Jeřáb oskeruše, znáte ho?
Poradna
■ Poradna
■ Smoothie, tekutý elixír plný zdraví