TZB Haustechnik 04/2024

Objednat toto číslo | PŘEDPLATNÉ | Archiv vydání | E-verze časopisů

Dobrý skutek po zásluze potrestán

Pravidelní čtenáři tohoto časopisu jistě vědí, že velmi ráda otevírám časopis texty o naší zahradě – roky upravované a pěstované tak, abychom dosáhli rovnováhy mezi užitkovou a okrasnou částí, která je ovšem tak divoká, jak jen je v městském prostředí možné. Což nejen umožňuje rostlinám přirozeně prosperovat i v teplotách, ve kterých běžně upravené zahrady zmírají, snižuje teplotu v okolí, pomáhá v boji s městským hotspotem (jako ostatně všechny zelené plochy), ale i celoročně poskytuje domov celé řadě živočichů, od zahradního ptactva přes netopýry až po ježky, ale, což nás letos velmi překvapilo, i dravce. Ostatně koho by nepřekvapilo, když se ráno vzbudí a pod prádelní šňůrou mu sokol cupuje holuba – mládě z našeho stromu. Letos jsme nicméně dosáhli skutečné, nefalšované divočiny. Ježky jsme na zahradě vždy vídali, občas je na podzim trochu přikrmili, ale nikdy jsme nepátrali, odkud přichází a kam mizí. To až letos jsme zjistili, že máme tu čest mít doupě přímo v jednom ze sklepních průduchů a že v něm i vrhli mladé. Co si budeme povídat, malí ježci jsou roztomilí ježci, zvlášť když v extrémních letních teplotách leží nohama nahoru a je jim stejné vedro jako nám všem ostatním. Samozřejmě, protože byli maličcí a tropy jim nesvědčily, jsme je přikrmili pečlivě vybraným měkkým krmivem a sušenými moučnými červy. Že se nám odvděčí, to jsme ale nečekali. Začalo to velmi nenápadně. Kocour, jako tradičně každý podzim, přinesl blechu. V pořádku. To jsou blechy kočičí, ty na člověka nejdou. A spot-on tyhle situace řeší velmi rychle. Jenže o den později byly blechy dvě. Pak čtyři. Pak jsme je našli i na psovi ošetřeném spot-onem a najednou jsme stáli před otázkou „Kde se sakra berou?“. Meteorologové hlásili první mrazíky, ježci už byli dávno pryč, najezení a zalezlí, ale nálezy blech neustávaly. Počasí začalo být jako na houpačce, přišel čas přestat letnit rostliny a rozpustit krmící koutek ježků, abychom mohli jejich misky, podmisky, použít. Zbylo to na mně. Vlezla jsem do záhonu, sklonila se k miskám a koukám, ve vodě tam něco plave. To za normálních okolností není nic divného, ale najednou cítím, jak mě něco lechtá na nohou. Vybavíte si známou scénu z filmu Mumie, kdy protagonisté prchají před skaraby? Představte si to menší. Mnohem menší. Desítky, možná stovky maličkých broučků, kteří se jako živý koberec hrnou přímo ke mně a nahoru po mých nohách. Nejsem člověk, který by měl hmyzí fóbii, takže moje první myšlenka byla: „Takhle se hmyz nechová…“. A pak mi to došlo. Blechy! V panice jsem rukou shodila, co šlo, a vystřelila ze záhonu, jako by mi za patama hořelo. Pantofle jsem zahodila v dál a kalhoty následovaly v těsném závěsu. S hlasitým „BLECHY!“ jsem začala zamačkávat všechno, co se mě ještě nepustilo. Zbytek mé rodiny si myslel, že jsem se zbláznila. Dokud se nepodívali do zahozených bot, kde se to stále ještě hemžilo. Pak mě na zahradě skoro zamkli, aby zabránili kontaminaci domu.
Už jste někdy zkoušeli deratizovat zahradu? Prý to není úplně obvyklé. K naší úlevě ale ani neobvyklé. Počasí ovšem bylo proti nám a kvůli častým dešťům jsme museli s aplikací čekat, aby chemikálie nesmyla voda. Když se počasí konečně umoudřilo, blechy byly pryč. Záhon jsme tak sice ošetřili, ale nejspíš už nikdo nezjistí, jestli se blechy utopily, odnesla si je kočka ze sousedství, vrátili se pro ně ježci… Anebo jestli zalezly do průduchů sklepa a tam trpělivě, ale nedočkavě a hladově vyčkávají na další sezónu. Jisté je jen to, že já už na ten záhon nevkročím. A že přírodní, udržitelná zahrada přináší nejedno překvapení – čím přirozenější, tím překvapivější.

Příjemné čtení!

Eliška Hřebenářová