TZB Haustechnik 04/2022

Objednat toto číslo | PŘEDPLATNÉ | Archiv vydání | E-verze časopisů

Trvalá udržitelnost z říše zvířat

Musím přiznat, že se mi ne vždy daří držet krok s nejnovějšími výzkumy a objevy, přestože bych samozřejmě ráda věděla o každé skvělé vědecké novince, která se objeví – jako k většině populace se ke mně bohužel dostávají jen hlavní zprávy typu zraněný vlk na silnici, čápi vyhodili mládě z hnízda, udržitelná energie na vzestupu, soláry a tepelná čerpadla pro každého… Nicméně vzhledem k tomu, že téma „energie“, což je i téma tohoto čísla, je na strmém vzestupu a člověk se mu prakticky nevyhne (a vlastně ani vyhnout nechce, protože všechno nové ohledně energií momentálně zajímá snad každého), otevřela jsem alespoň zprávy a vědecké výstupy na toto téma. A byla jsem překvapená.
Nový Zéland například z hlediska změny klimatu a trvalé udržitelnosti řeší, jak snížit emise ze zemědělství o 47 % do roku 2050, když patrně největší podíl na nich nese plynatost stád krav a ovcí (celkem asi 36 milionů kusů dobytka). Nutno říct, že poplatek za každý – doslova – prd, místním zemědělcům příliš nevoní. Což není nic nového, tento problém se aktivně řeší ve více zemích světa. Co ovšem je nové, alespoň pro mě, je potenciální ohrožení některých druhů zvířat běžným chodem větrných turbín v Německu. V zemi, která část energie získává díky větrným turbínám, umírá při kolizi s lopatkami přes tři sta tisíc netopýrů rezavých ročně, což se negativně projevuje na potravním řetězci tohoto druhu, protože netopýři konzumují některé z významných škůdců v zemědělství. A více škůdců znamená více chemie na polích. Prozatím je tento problém řešen odstávkami v době aktivního letu netopýrů, těch jsou ale schopny jen novější turbíny, smrtelné kolize tak stále dosahují téměř čtvrt milionu.
Z méně nepříznivého hlediska – vědci přišli se zajímavý objevem, kdy z chitinu krabů, krevet a humrů (ad.) lze vytvořit elektrolyt do bateriových úložišť, který lze ekologicky zlikvidovat do pěti měsíců a bateriové úložiště spolehlivěji recyklovat. Obdobný úspěch zvířata, přesněji hmyz, slaví i na poli recyklace plastů, což je opět o něco známější téma. Sliny zavíječe, který je běžně vnímán jako škůdce ve včelařství, obsahují enzymy, které rozkládají polyethylen (sáčky, lahve). Další larvy, tentokrát potemníka brazilského – v teraristice zřejmě známější jako larvy druhu Zophobas či „superworm“) – jsou schopny žít pouze na polystyrenové dietě (zda jsou takoví červi zdraví pro krmení ještěrek, už studie neuvádí). Na rozkladu polystyrenu se podílí žaludeční bakterie a enzymy červů, které by do budoucna bylo teoreticky možné replikovat v laboratorním prostředí pro efektivnější likvidaci plastů. A když už jsme u těch plastů, vědci v Číně přišli s ekologickým plastem vyrobeným z mlíčí lososa a již se jim podařilo vyrobit první talířky a kelímky.
Je docela zajímavé vidět, jak je spousta věcí provázaná jedna s druhou – například u netopýří populace a následné nutnosti používat více chemie – a jak nám příroda nabízí možnosti, jak napravit naše dosavadní chyby, přestože tato řešení přichází z poměrně nečekaných zdrojů. I když za sebe musím říct, že bych o novém čínském plastu potřebovala více informací, než bych takové, například, brčko použila.
A co vy?

Příjemné čtení!

Eliška Hřebenářová