Objednat toto číslo | PŘEDPLATNÉ | Archiv vydání | E-verze časopisůHouby na tisíc způsobů
Co jste dělali v létě o dovolené? Stávající situace ve světě jistě mnohým překazila plány a museli zvolit jinou destinaci, než jakou původně chtěli. Já je ovšem strávila typicky českým, slovanským způsobem – v lese. Na houbách. A ačkoli začátek prázdnin vypadal velmi slibně a dokázali jsme nasbírat dost, abychom nejen utišili chuť na čerstvé houby, ale i nasušili pár sklenic do zásoby, radovali jsme se předčasně. Zhruba v půlce července už i do lesů přišla každoroční vedra a sucha a člověk musel bloudit celé hodiny, aby zakopl alespoň o jednu červavou nohu. Je sice pravda, že lišky rostly poměrně konstantně nehledě na počasí, ale na sušení to nebylo.
Ve vší snaze zlomit tu smůlu jsem se i uchýlila k, jak já tomu říkám, extrémnímu houbaření. Po tmě. S baterkou v ruce. Někdo by mi možná řekl, že je bláznivé chodit v noci v lese, protože můžu potkat rysa, vlka nebo divoké prase, zvlášť když nám jeden takový rys občas odkládá srnčí mršinu před chatou a každou noc se vrací jako do bufetu si kus uhryznout. Já si ovšem myslím, že houbaření po tmě má své kouzlo. Člověk se musí bezvýhradně soustředit jen na ten kužel světla před sebou, protože mimo něj zkrátka nevidí ani na špičku nosu. A svým způsobem je to i zajímavý způsob, jak si okořenit klasické houbaření. Zejména když se vám najednou pes s hrůzou v očích pověsí na nohu a začne vrčet do tmy, kde ani s baterkou nevidíte vůbec nic. Takové chvilky jsou k nezaplacení.
Nicméně extrémní houbaření má i svou logiku – když je ve dne vedro, že pomalu ani hmyz nelétá, třeba i ty houby schovávají klobouky! Jenže neschovávají. Je to prakticky ověřeno. Když nejsou, tak prostě nejsou. Nehledě na denní dobu.
A tak nezbylo než čekat na změnu počasí. Ta samozřejmě přišla, jako každý rok, až na konci prázdnin – a řeknu vám něco, co není žádným tajemstvím. Rostou. A rostou v takovém množství, že mi skoro není líto, že už není čas si vzít dovolenou. Od konce srpna jsme nasušili, naložili, zamrazili a snědli takové množství hub, že už se nám to pomalu nechce čistit. Natož sbírat. Když ve čtyřech lidech během necelé hodiny vlečete čtyři vrchovaté koše, pečlivě si rozmyslíte, jestli ta houbička, kterou vidíte, za tu námahu vůbec stojí. Jestli ji tam nenechat na příště, až trochu povyroste.
Ale nakonec se sehnete. Vždycky se nakonec sehnete. Stejně jako vždycky vyrazíte do lesa, nehledě na to, kde všude už máte doma houby uskladněné. Protože je to zkrátka v naší nátuře. A proto si dovolím malou otázku na závěr – nedoporučí mi někdo výborný recept z hub?
Chopte se košíků, našeho časopisu a až vás sbírání omrzí, sedněte si a zalistujte.
Příjemné čtení!
Eliška Hřebenářová
Novinky
Rozhovor
■ A. Jakubec: Covid nás nezpomalil, ukázal jednodušší a flexibilnější cestu
Realizace
■ DAS working & living HOUSE, Gilching, Neměcko
■ Venkovní ohřev s kabely ECOFLOOR překvapí šíří možných aplikací
Téma: Vytápění
■ IQ-pump: jednotrubková soustava 4.0
■ Hodnocení otopných soustav vytápění velkoprostorových objektů podle ČSN EN 15316-2
■ Vytápění rodinného domu, typ bungalov, v energetické třídě A1
■ Využití nízkoteplotní energie z termálních koupališť
■ Experimentální ověření přímotopného stěnového systému v chladicím režimu
■ Efektivní a bezpečné provádění měření na otopných zařízeních
■ Navrhování teplovodních otopných soustav s ohledem na provozní stavy
■ Rekuperace tepla z kanalizace v obytném domě, roční bilance
■ Optimalizace návrhu tepelných rozvodů při rekonstrukci sítě CZT – úspora díky uplatnění hybridního řešení
Trvalá udržitelnost
■ Riziko tepelného šoku skel
■ Dešťovka naruby – použití dešťové vody v praxi
Firmy informují
■ Geberit: Úspora místa díky optimalizované hydraulice splaškových vod
