TZB Haustechnik 03/2024

Objednat toto číslo | PŘEDPLATNÉ | Archiv vydání | E-verze časopisů

Tisíc let historie povodní

V posledním čtvrt století se může zdát, že velmi často čelíme povodním, které navzdory vší logice klasifikujeme jako padesátileté, stoleté, tisícileté… Navzdory logice proto, že slovo „tisíciletá“ slýcháme častěji než jednou za tisíc let – rozhodně ne protože by množství vody neodpovídalo takto nastavenému měřítku. Jen ve 21. století jsme jako republika čelili sedmi významným povodním, z nichž (zatím) nejvýznamnější byla ta tisíciletá v roce 2002. Jak si oproti ní bude stát současná pohroma, to se ještě ukáže, až budou všechny škody a ztráty sečteny. Nabízí se proto otázka – je sedm za čtyřiadvacet let hodně? Mohou rozmary počasí souviset se změnou klimatu nebo se způsobem, jakým nakládáme s vodou v krajině a ve městech? Nebo to souvisí čistě s tím, že stavíme domy stále blíže toků řek? V tomto bodě bude lepší nepouštět se do filozofické debaty a projít existující fakta…
Ve 20. století bylo zaznamenáno deset významných povodní, z nichž minimálně dvě se daly klasifikovat jako padesátileté. V 19. století došlo k devíti zaznamenaným povodním, z nichž minimálně tři byly výrazně ničivé. V 18. století už víme pouze o čtyřech významných povodních a číslo se snižuje čím hlouběji do historie nahlížíme. To je pochopitelné, protože zprávy se tehdy nešířily tak rychle a k jejich zaznamenání nedocházelo s takovou precizností jako v novodobé historii. Obdobně je i možné, že se celá řada záznamů mohla v průběhu dějin ztratit, podlehnout rozkladu či být zničena. Co ovšem určitě víme, je, že první datovaná povodeň proběhla v roce 1118 v Praze, kde voda „vystoupila přes deset loktů nad most“, bohužel již chybí upřesnění nad který. Kuriózní může být, že se rovněž jednalo o povodeň v září, a tedy šlo o povodeň, která může být z hydrologického hlediska považována za nestandardní, jelikož září již většinou nespadá do období, kdy se vyskytují významné povodně. Datace se ovšem zdá správnou, jelikož neexistují záznamy o hladomoru či nouzi, což by byly indikátory povodně dřívějších měsíců, kdy úroda ještě nebyla sklizena. S ohledem na nepřesnosti, které Kosmas prováděl ve svých záznamech, je jisté pouze to, že se první zaznamenaná povodeň prohnala Prahou někdy mezi srpnem a říjnem. Z hlediska síly povodně lze pouze konstatovat, že nelze přesně určit, jak Kosmas přišel na zapsanou míru a ani o který most se jednalo, protože povodeň takové síly by zcela jistě most zničila – a Juditin most, který nepochybně napadl většinu z nás, zanikl při povodni až o více než dvě stě let později a záznamy o jeho prvním poničení povodní jsou sto padesát let od první zaznamenané povodně.
Zajímavý fakt, který ovšem lze z dochovaných datací povodní v historii České republiky vyčíst, je, že povodně jsou obvykle ve dvou obdobích – na jaře a v létě. A čím hlouběji do historie jdeme, tím častější jsou právě jarní povodně v období od února do března, které souvisely s táním zimní nadílky. Právě zmíněný Juditin most byl dvakrát výrazně poškozen ledovými krami nesenými jarní povodní, druhý střet mostu s krami přitom byl fatální. V roce 1655 povodeň přinesla ledové kry až na staroměstské náměstí. Stejně tak jedna z historicky největších povodní v roce 1845 byla březnová, a tedy jarní. Naopak čím blíže moderní historii jsme, tím častější je výskyt povodní v letních měsících. Poslední významnější zimní povodeň se přitom odehrála v roce 1940 a i při této povodni je rovněž zaznamenána ničivá síla vody nesoucí ledové kry, jarní povodeň v roce 2006 přitom už ledové kry nezmiňuje.
Na jednu stranu je nepochybně dobře, že už se nesetkáváme s povodněmi, které s sebou unáší ničivé masy ledu, na druhou stranu by nepochybně bylo zajímavé se zamyslet, proč dochází k tak výrazným změnám v načasování povodní, zejména během posledních sto let. Já jsem uspokojivé vysvětlení nenašla. Co vy?

Příjemné čtení!

Eliška Hřebenářová