TZB Haustechnik 03/2023

Objednat toto číslo | PŘEDPLATNÉ | Archiv vydání | E-verze časopisů

Jezírko zůstane!

Představte si, že otevřete dveře ve vlastním domě a koukáte do očí ptákovi, který nevzrušeně sedí na podlaze. To by bylo divné samo o sobě, ale přidejme k tomu i fakt, že tenhle pták je velký jako návnada na kachny a nebojí se. Nevím tedy jak vy, ale já jsem udělala jedinou logickou věc, která mě v dané chvíli napadla – zase jsem zavřela.
O pět minut později, vyzbrojena sítí z pytle na brambory, jsem se vrhla na druhý pokus, jak projít a zároveň ptáka dostat tam, kam patří. Ven.
Nezdálo se mi to. Pták tam byl pořád. Velký jako slepice. Opatrně jsem se proplížila, otevřela dveře na druhé straně… A on odešel. Ještě se ve dveřích potkal s naším kocourem a já jsem poprvé viděla kočku vyvalit oči a uhnout z cesty. I kočky zřejmě mají lovecký limit a u nás to je velikost krocana.
O dvanáct hodin přemýšlení, jak se tam pták vzal, aniž by ho někdo – včetně psa! – viděl vletět, později je pták stále na zahradě. Nelétá, posedává, zírá. To už je divné. Voláme tedy záchrannou stanici, že máme hrdličku, které se pomlátila v domě. Po čtyřech hodinách a několika různých číslech slavíme úspěch, i když nejde o pobočku lokální. Nicméně jejich rada je odchytit ptáka a odvézt ho na naši pobočku do „baby boxu“. Hrdlička byla samozřejmě naše, na naší zahradě, roky jsme ji vídali v páru, takže jsme sedli do auta bez ptáka a vyrazili se podívat, jak takový „bird box“ vypadá, abychom si byli jistí, že je dostatečně bezpečný a luxusní. Pro naši hrdličku jen to nejlepší!
Jestli jste si představili „bird box“ jako box pro miminka, kam vložíte zvíře, zazní alarm a zvíře má teplo, vodu, jídlo… no, tak to nefunguje. „Bird box“ záchranné stanice je hnědá dřevěná krabice s pilinami a hnědou plechovou stříškou a několika dýchacími otvory. Když je venku slunce a 25 °C, mluvíme spíše o mosazném býku než o „baby boxu“ pro zraněné zvířátko. To rozhodně nebylo místo pro naši hrdličku.
O další hodinu později konečně zvoní telefon a my posíláme fotky našeho pacienta. Pán na druhé straně linky je evidentně zaneprázdněný, protože na foto reaguje: „Heleďte, tomu ale nic není!“ a my kontrujeme: „Ale nelítá.“ „Ne vy, ten ježek tady.“ Pochopitelně. Kdyby ježek lítal, to by teprve bylo v nepořádku.
Konečný verdikt nicméně zní: „To je mladý holub hřivnáč, ten ještě týden lítat nebude.“ „Nám ale vletěl včera do domu…“ „Ten nelítá, maximálně vešel pěšky.“ A najednou to dává smysl… Holuba, který chodí pěšky, jsme opravdu nečekali.
Pták tedy zůstal u nás. A protože se hřivnáči rádi koupají, přes protesty některých členů domácnosti jsme koupili největší maltovník, který jsme našli – a zařídili zahradní jezírko. Den za dnem ovšem utíkal a pták pořád nic. Když ho koncem týdne napadl jiný hřivnáč, začali jsme volat znovu.
Záchranná stanice opět zklamala. Nejlepší prý bude, když pták zůstane v prostředí, které zná, aby se nestresoval. Znovu jsme tedy zavolali i stanice v okolí, ať si ho kdokoli odveze, že teď už ošetření opravdu potřebuje. Kapacita nicméně byla plná, a když jsme zmínili, že si uzdraveného chceme vzít zpátky, poslali nás na veterinu, pokud jsme ochotni to zaplatit. Což jsme byli. Veterináři měli plno…
Vynechám podrobnosti, holub si jezírka neužil. Na zahradě ovšem zůstalo a velmi pravděpodobně zůstane i další roky, protože přes veškeré prvotní protesty už je ve vodě osazeno několik rostlin. Často navíc vídáme kosy, sýkorky a vrabce, jak si nového koupaliště užívají! Nakonec z toho tedy plyne vcelku zajímavé ponaučení – když plánujeme domy a města, měli bychom myslet 1) na dostatečnou zeleň a 2) na vodní prvek. Nízce střižená tráva a několik tulipánů rozmanitou faunu nezajistí – pouze dostatek polodivokých míst s úkryty a přístupem k vodě. Možná nás nakonec překvapí, kolik zvířat s námi ve městě žije. A jak přístup k vodě, kde si ptáci z širokého okolí radostně umyli zadečky, užije i kočka.
Příjemné čtení!

Eliška Hřebenářová