TZB Haustechnik 02/2017

Objednat toto číslo | PŘEDPLATNÉ | Archiv vydání | E-verze časopisů

Možná, že jste to na cestách zažili taky. Já se s tím poprvé setkal v Dubaji. Nebylo to však, jak by se dalo očekávat, při exkurzi do některé z perel moderního stavitelství, nabité ultramoderní technologií, ale přesně naopak – při návštěvě muzea tradiční architektury. Venku 35 °C ve stínu, horký a vlhký vzduch ležel v ulicích jako šlehačka na koňakové rakvičce. Dusno a vedro měnící nóbl košili v hadr na podlahu… Uvnitř tradičního domu příjemný chládek a dokonce mírný vánek, hrající si s pavučinovými závěsy nad dveřmi. Kouzlo se jmenovalo „větrná věž“ – typický prvek (nejen) perské architektury – a fungovalo skvěle. Ba co víc, při pobytu v takovém domě rozhodně nehrozilo, že chytnete rýmu.
Trend využívat selský rozum místo bezbřehého spoléhání se na moderní technologie se začíná objevovat i u nás. Nemusíte hned navrhnout dubajský„windcatcher“, abyste zajistili přirozené větrání rodinného domu – stačí rozumně rozmístit okna a promyslet dispozici. Není potřeba instalovat klimatizaci, když nám pozemek dovolí vyhrát si s orientací a investor povolí vnější žaluzie či slunolamy.
Je to možná kacířská myšlenka, psát v čísle věnovaném větrání či klimatizaci editorial o tom, kterak se všem těmto technologiím vyhnout. Nejsem odpůrcem řízeného větrání, vím, že některé stavby se bez něj opravdu neobejdou. Stejně tak klimatizace. Přesto se mi víc líbí myšlenka: pokud už toto zařízení máme, měli bychom jej využít i pro vytápění. Shrnuto: technologickému pokroku neutečeme. Důležité je ale nenechat se „zblbnout“. „Nasypat“ do projektu všechny vychytávky je snadné, přemýšlet o jejich opravdovém využití už o něco složitější. Mysleme komplexně, navrhujme jednoduše.
Příjemné čtení

Matej Šišolák