TZB Haustechnik 02/2023

Objednat toto číslo | PŘEDPLATNÉ | Archiv vydání | E-verze časopisů

Jeleni na tahu

V posledních týdnech to konečně vypadá, že počasí dostalo rozum, a protože jarní zahrada potřebuje přípravu, tak jsme v rámci dobrých sousedských vztahů vzali, v absolutní tichosti, nůžky a upravili jsme naši stranu sousedova živého plotu. Při té příležitosti jsme našli netknuté ptačí hnízdo. Překvapivé na něm ovšem bylo, jak mistrně stavitel hnízda mezi suché seno a slámu zapracoval nejen různou zvířecí srst (určitě v rámci tepelné izolace!), ale i kousky igelitového sáčku – protože hydroizolační vrstva se rozhodně nesmí zanedbat! Při té příležitosti mě ovšem napadlo, že jsem něco podobného, vlastně až trochu inspirativního, viděla už jinde, přestože opět u ptáků.
Na naší chatě na Šumavě míváme velmi často potíže s divokými prasaty a, což bohužel ještě častěji, se stádem nenechavých jelenů. Cokoli v rámci domácího, (ne)udržitelného zahradničení vysadíme, to přes noc někdo srovná se zemí. To je samozřejmě smutná záležitost, když mluvíme o dýních, paprikách, nebo dokonce rybízu, ale vyloženě to naštve ve chvíli, kdy si jeleni přijdou smlsnout na mladých stromcích, protože se u nich ani nemusí shýbat, aby si zpestřili lesní jídelníček. Když jsme se jim navíc všemožnými ochrannými konstrukcemi, brankami, zátarasy z kulatin a ostnatými keříky snažili vstup znepříjemnit, ideálně mu zamezit, za popíchaný nos se nám ovšem odvděčili odkousáním kůry ze stromků. Doslova. Ožvýkali korunu, a pak sloupli kůru v dlouhých pruzích až k zemi a pohodili o kus dál.
Tam samozřejmě skončila veškerá legrace a my jsme vsadili na nejsofistikovanější řešení, které jsme byli schopni dohledat – obalili jsme stromky ovčí vlnou. Ovčí vlna by totiž, alespoň jak se traduje, měla jelenům páchnout. To s sebou ovšem přineslo nečekaný vedlejší efekt. Ke stromkům obaleným ovčí vlnou se na jaře začali stahovat ptáci a z ochranné vrstvy kmenů si pravidelně odnášeli plný zobáček, protože pro hnízdící ptáky nepochybně neexistuje nic lepšího, než mít hnízdo v teple a zadek na vajíčkách v měkkém. Co je možná ještě zajímavější, jsou výstupy z chovu ovcí v rámci České republiky. Přestože nechováme jako stát takový objem chovaných kusů, jaký se tu tradičně choval v minulosti, nemáme pro vlnu dostatečný odbyt. Svetry už netáhnou tolik jako dříve a mimo textilní průmysl nemá ovčí vlna valné využití. Spousta cenného materiálů tak končí například v kompostech. Na tom by samozřejmě nebylo nic špatného, protože kompost jako takový má celou řadu využití a v zásadě tak nejde o plýtvání v pravém slova smyslu, je však škoda se zbavovat funkční, nepoužité ovčí vlny, když pro ni můžeme najít využití – například právě ve stavebnictví, kde stejně jako v ptačích hnízdech může fungovat jako tepelná izolace z trvale udržitelného zdroje.
Já tu samozřejmě ovšem nejsem od toho, abych lobbovala za využití ovčí vlny ve stavebnictví, a proto jen řeknu, že bitvu s jeleny jsme vyhráli, ale válka zdaleka není u konce. Jeleni jsou na tahu a prozatím po nocích stojí na okraji pozemku, sledují ovčí vlnu a zamyšleně přežvykují růžové keře, které nemělo smysl do ovčí vlny balit. A to všechno jen proto, že jsme nesouhlasili s jejich letním sestřihem našich stromků a keřů.

A jak se připravujete na sezonu vy?

Eliška Hřebenářová