TZB Haustechnik 02/2022

Objednat toto číslo | PŘEDPLATNÉ | Archiv vydání | E-verze časopisů

Roušky za to nemohly

V poslední době často od spřátelených alergiků slýchám, jak je letošní jaro nepříjemné a jak loni to bylo jiné, lepší. A viník, respektive vysvětlení toho nejpodstatnějšího rozdílu je nasnadě – roušky. Loni jsme touto dobou intenzivně nosili roušky. Bez nich jsme prakticky ani nemohli na ulici. Nechci samozřejmě ubírat rouškám na zásluhách, ale v případě alergií je třeba vzít v potaz jednu poměrně podstatnou proměnnou. Počasí.
Dovolím si citovat stránku Infomet, která trefně shrnuje počasí loňského roku. „Duben 2021 na území ČR byl teplotně silně podnormální, průměrná měsíční teplota vzduchu 5,4 °C byla o 2,5 °C nižší než normál 1981-2010.“ A rovněž: „Květen 2021 na území ČR byl teplotně silně podnormální, průměrná měsíční teplota vzduchu 10,6 °C byla o 2,4 °C nižší než normál 1981-2010.“ Dle teplot zaznamenaných ČHMÚ se kromě cca 4 dní teploty v květnu pohybovaly výhradně pod 12 °C.
Samozřejmě, pokud se podíváme na letošní duben, dostaneme podobný výsledek – „Duben 2022 na území ČR byl teplotně silně podnormální. Průměrná měsíční teplota vzduchu 6,4 °C byla o 2,1 °C nižší než normál 1991 — 2020. Za posledních 20 let byl chladnější duben zaznamenán pouze jednou, a to v roce 2021.“ Letošní květen, ovšem, ten zatím vypadá jako zcela jiný případ. Teploty se od začátku měsíce pohybují výrazně nad 12 °C.
Pokud k tomu připojíme druhou důležitou proměnnou, srážky, jsme na stopě pravého pachatele utrpení všech alergiků. Letošní květen není právě deštivý. Nacházíme se v situaci, kdy loni bylo chladné a vlhké jaro, zatímco letos byl duben chladný (dokonce mrzlo!) a vlhký, ale přešel rovnou do horkého, suchého května. A to zaprvé znamená, že se příroda snaží dohnat, co zameškala v dubnu, a zadruhé, že žlutý pyl řepky a stromů, který se nyní šíří, zůstává ležet. Není nic, co by ho přirozeně spláchlo a smylo. Pamatujete si snad, že by loňský rok byly na oknech tlusté vrstvy pylu? Nebo že byste se vrátili domů a museli si očistit boty, aby nebyly žluté?
Otázkou zde tedy může být, jak si s tímto problémem poradit. Můžeme říct, že je rozumné pěstovat méně řepky, zvlášť, když už ji teď není třeba přimíchávat do paliv. Jak bychom ale donutili stromy, aby přestaly pylovat?
Odpověď by mohla být přímo „trvale udržitelná“ – silnice lze od pylu omývat vodou z kropicích vozů. Nejenže by se tím část pylu poslala do kanalizace a nemohla dál poletovat v ovzduší při každém sebemenším větříku, ale navíc by se ochladily nyní tak nezvykle teplé ulice na příjemnější teplotu. To by ovšem samozřejmě vyžadovalo zásoby levné vody, kterou lze bez výčitek použít k úklidu silnic. A zde by mohly přijít na řadu zásobníky dešťové vody. Každý moderní objekt používá dešťovou vodu přímo na svém pozemku, proč by nemohla i města schraňovat vodu ze zimy a časného jara, která steče ze silnic a jiných povrchů neumožňujících její však, a opětovně ji použít třeba právě v těchto případech? Přiznám se, že nejsem odborníkem na městské zásobníky dešťové vody, ani na jiné části celé městské, dešťové problematiky, ale četla jsem o řadě podobných řešení, která umožnila opětovné užití dešťové vody v měřítku větším než dům, bytovka či menší firma. A nám alergikům by to určitě ulevilo. I bez roušek.

Příjemné čtení!

Eliška Hřebenářová