O neudržitelném výstupu a udržitelném vánku
Když se bavíme o větrání a chlazení, tedy tématu čísla, které držíte v rukou, nedá mi nezmínit historku, jejíž součástí jsem se nedávno – zcela dobrovolně – stala. Naskytla se mi příležitost, čest, ba přímo výsada, smět vylézt na jeden menší průmyslový komín. Výška odhadem třicet pět, možná čtyřicet metrů; rozhodně ne víc než padesát. To by mě odvaha opustila už předem.
Tato nabídka mě zastihla trestuhodně nepřipravenou: letní šaty, slušivé boty. Ale byla jsem ujištěna, že boty rozhodně nejsou překážkou. Proč tedy ne? Co by můj záměr mohlo zhatit? Magda Vašáryová také lezla na komín v sukni – a dokonce bosá.
Nicméně hned, jak jsem se nasoukala do horolezeckého úvazku, který mě měl při celé té hurá akci jistit, mi bylo celkem jasné, že do elegantní a přitažlivé Maryšky mám velmi daleko. A že v lezení nahoru nebude ani ždibek romantiky pro oko filmové kamery.
Pověstný první krok bývá vždy nejtěžší a tento – z hliníkového žebříku na komínový stupínek – byl dokonce příšerný. Schůdek byl jednoduše příliš vysoko. Zachránil mě jen úkon hodný gymnasty: zvednout nohu téměř až pod bradu a… zvládla jsem to. Každý další krok už potom byl, tak trochu očekávaně, horší a horší. Ač se mi zpočátku podařilo zachránit svou důstojnost, čím výš jsem stoupala, tím patrnější byly účinky větru kolem komína. Zhruba v půlce komína už jsem si nepřipadala ani trochu elegantně a do Maryšky jsem měla velmi daleko. Připadala jsem si spíš jako Bridget Johnesová. V oné legendární scéně, kdy při reportáži v hasičárně sjíždí po skluzové tyči. Pozadím napřed. A jsem si absolutně jistá, že jsem nepobavila jen zbytek skupiny stojící pod komínem, ale celé Dejvice.
Vrchol komína ovšem zůstal nepokořen. O důvodech mého selhání pomlčím – ale kupodivu to nebyla závrať. Naopak i ten větřík, který mi způsobil tolik potíží, byl nakonec velmi příjemný. Oproti rozpálenému asfaltu s tetelícím se horkým vzduchem, který všichni pěší musíme pravidelně dýchat, to byla příjemná změna. Dokonce natolik příjemná, že mě to, z hlediska trvalé udržitelnosti a prostředí ve městech, přivedlo k zamyšlení, zda způsob, jakým města stavíme a udržujeme, je správný. Jsem si jistá, že kdybychom prosazovali více zeleně v ulicích, možná i více vody v jakékoli podobě, určitě by se nám nejen lépe dýchalo, ale i lépe žilo. A to nejen v letních vedrech.
Eliška Hřebenářová
Realizace
■ Inteligentní rodinný dům v Omicích u Brna
Téma: Větrání, klimatizace, chlazení
■ Energetické aspekty sálavého chlazení a problémy s vysušováním vzduchu v administrativní budově
■ Trendy s ekologickými chladivy v chladicí technice a v technice tepelných čerpadel
■ Veřejné budovy v Česku trápí nízká kvalita vzduchu. Řešení jde naproti zejména soukromý sektor
Energie
■ Akumulační a bateriové systémy z pohledu licencí v současné právní úpravě
■ Lži a pravda o úsporách energií v domácnostech a budovách (2. část)
■ Využití vícevrstvé reflexní izolace pro úsporu energie
Trvalá udržitelnost
■ Český ostrovní dům
■ Získávání vody ze vzduchu v klimatických podmínkách pouště
■ Časté přívalové deště nutí české obce modernizovat kanalizaci