TZB Haustechnik 01/2014

Objednat toto číslo             PŘEDPLATNÉ             Archiv vydání             E-verze časopisů

Není tomu tak dávno, co jsme na tomto místě řešili chybějící energetickou koncepci státu. Nebo spíš její aktuální znění. Ze stínu událostí na Ukrajině totiž opět o něco intenzivněji vyvstává otázka energetické soběstačnosti republiky. Je velmi důležité dívat se na věci v souvislostech. Co se na nás chystá?
Nová vláda uvažuje o částečné privatizaci správy energetických rezerv – zejména ropných produktů. Z čistě ekonomického hlediska je to snaha obdivuhodná – opatření by mohlo údajně přinést až 35 miliard korun do státního rozpočtu. Rizika s tím spojená by se však neměla posuzovat pouze na ekonomických vahách. Nebylo by to poprvé, kdy kontrolní mechanizmy státu selhaly i v mnohem méně kritických případech.
Na západ od našich hranic nabírá druhý dech iniciativa na rozšířenou podporu obnovitelných zdrojů. Zmíněné snahy se sice vysvětlují spíše ekologickými pohnutkami bohatého západního souseda ruku v ruce se „strachem z jádra“, ty pravé důvody však není nutné hledat lupou. Německo přiváží podstatnou část svého plynu z Ruska – v této věci se, jak je známo, poměrně intenzivně angažoval i bývalý německý kancléř. Podpora energie z větru, slunce a dalších zdrojů nabízejících se „zadarmo“ však dostává v souvislosti s pokračující politickou krizí na ukrajinsko-ruské hranici úplně jiný rozměr. Možná i pro nás, kteří jsme se uchýlili ke skeptickému komentování všech zamýšlených evropských nařízení a s tím souvisejícím systémem subvencí. Tedy ne, že bychom neměli ke skepsi důvod…
Co z toho pro nás vyplývá? Celková soběstačnost domácí ekonomiky je samozřejmě iluzorní. Nicméně jsem přesvědčený, že hlasy, které volají po mnohem intenzivnější přípravě na možnou – nejen energetickou – krizi, jsou v právu. Nezapomínejme, jaký vítr pro naše peněženky představovala pomalu ustupující krize finanční a ekonomická (která nás navíc ve skutečnosti jen „lízla“). Česko už z povahy věci nikdy nebude ostrovem, izolovaným v evropském oceánu. Musíme se ale připravit na to, abychom nebyli ani plachet zbavenou bárkou v rozbouřených vodách pomyslného euromoře.

Matej Šišolák