TZB Haustechnik 01/2021

Objednat toto číslo | PŘEDPLATNÉ | Archiv vydání | E-verze časopisů

Psí cesta – ve znamení trvalé udržitelnosti

Trvalá udržitelnost je v poslední době velmi často skloňovaný a diskutovaný pojem. Asi každý z nás by rád přispěl k ochraně životního prostředí šetrným způsobem svého každodenního života, i když si možná kolikrát není jistý jak na to. Občas se ale stane, že najednou není na výběr a veškerá snaha jen tak vyletí oknem. Mně se to stalo při péči o psa.
Nějaké to zvířátko má doma nejspíš každý z nás, a tak ví, jaké je to trápení, když zvířátko onemocní. Tím spíš, když problém vznikne lidskou chybou z něčeho úplně banálního. A že v našem případě to úplně banálně začalo! Vlastně i trochu úsměvně. Psi sáňkují. To je známá a pro lidi často komická věc. Až tedy na to, že u nás to způsobilo zánět jako hrom, a i přes opakované návštěvy veterináře náš pes skončil v narkóze. A právě narkóza pro nás byla natolik nepochopitelným krokem, že jsme nechtěli vědět, jaký bude ten další.
Proto jsme začali sbírat tipy od pejskařů z celého okolí. (A že jich známe spoustu! Ono se to nezdá, ale při pouhých denních procházkách nashromáždíte v paměti několik desítek psů z blízkého i širokého okolí a velmi rychle zjistíte, že psi se pamatují mnohem lépe než lidé. A taky že psi si vás pamatují mnohem lépe než lidé!) Napříště jsme tedy jeli k jinému veterináři, se psem na zadní sedačce, téměř tři čtvrtě hodiny autem, jen abychom měli jistotu, že tentokrát už to vyjde.
Lékař nás přijal, psa prohlédl, ošetřil a s rázností veterináře téměř vesnického pravil: „Nejlepší by bylo, kdybyste na rozbor přinesli čerstvé…“ – to poslední slovo se samozřejmě do tisku nehodí. A stejně jako se nehodí do tisku, i já jsem byla na místě tak překvapená, že jsem se musela zeptat: „Co?“ A pan veterinář mi to milerád zopakoval a nezapomněl dodat: „Prostě to ráno dáte do skleničky, přivezete a já to pošlu do laboratoře. A nezapomeňte na tu skleničku čitelně napsat svoje jméno a kontakt.“
Jistota je jistota. Proto jsme druhý den dle instrukcí vezli dalších tři čtvrtě hodiny k veterináři skleničku. Pečlivě zavázanou v mikrotenovém sáčku. Velmi čitelně podepsanou.
Čert tomu chtěl, lékař musel odjet k urgentnímu případu a jeho jedinou instrukcí bylo: „Nechte to viset na klice.“ A tak jsme skleničku plnou psího výtvoru, nadepsanou mým jménem, nechali viset na ulici všem na odiv.
Upřímně doufám, že to všechny kolemjdoucí pobavilo. A že nepřehlédli nápis „Veterina“.
Samotné léčení tak znamenalo čtyři třičtvrtěhodinové cesty navíc. A to jen proto, že vzorek se vrátil negativní, jinak by si následná léčba vyžádala cesty další. Z vlastní zkušenosti proto mohu říct, že udržitelnost a šetrnost končí tam, kde je situace natolik neřešitelná nebo akutní, že vyžaduje nestandardní řešení. Přitom by stačilo, aby první veterinář svou práci odvedl stejně zodpovědně jako ten poslední. Troufnu si proto říct, že udržitelnost a šetrnost začíná u poctivě a svědomitě odvedené práce. A podepsané skleničky.

Pevné zdraví a příjemné čtení!

Eliška Hřebenářová

Energie
■ Výpočet energetické náročnosti budovy s podporou BIM
■ Obec Nebřenice ve Středočeském kraji vytápí tepelnými čerpadly
■ Fotovoltaika bez oslnění

Trvalá udržitelnost
■ MVE Přepeře II – stavba jako poselství budoucím generacím
■ Hospodaření s vodou ve městě: případ Velkého boleveckého rybníka v Plzni

Vytápění
■ Vliv materiálů obvodové konstrukce na výkon stěnového systému s trubkami ve vnitřní omítce