TZB Haustechik 02/2021

Objednat toto číslo | PŘEDPLATNÉ | Archiv vydání | E-verze časopisů

Přemýšlí Evropská unie nad hmyzem?

Se začátkem roku 2021 vešly v platnost další pokyny EU pro novostavby, které mají za cíl snížit závislost objektů na neobnovitelných zdrojích, budou se tedy smět stavět prakticky výhradně pouze „téměř nulové budovy“. To mě přivedlo k zajímavé asociaci a paradoxu: letos byla poměrně dlouhá zima a nehostinné jaro, pokud tedy vůbec můžeme říct, že nějaké jaro bylo – ještě v polovině května na horách napadal sníh prakticky po kolena a pak se teploty rovnou přehouply přes 25 °C. Na jaře z kalendářního hlediska jsem se proto rozhodla, že vzhledem k počasí si ptáčci na naší zahradě zaslouží trochu přikrmit, protože příroda zkrátka pokulhává.
Pár dní sice trvalo, než si ptáci zvykli, ale zadařilo se. Měli jsme dokonce i příležitost sledovat, jak vyzráli nad systémem – krmítko je prakticky tubus se 4 bidýlky, vejdou se k němu tedy 4 ptáčci. Na zahradě jich ovšem bylo mnohem víc. Každé ráno tak přilétli 2 až 4 odvážlivci, sedli na bidýlka, rozhoupali krmítko a veškerý obsah vysypali na zem, kde se o něj postaralo celé hejno. Ale to je samozřejmě zajímavost, ne hlavní sdělení. Všimla jsem si totiž, že ptáci, kteří se slétají na zahrady ke krmítkům, jsou výhradně a prakticky exkluzivně pouze vrabci. Živě si pamatuju, že ještě zhruba před 15 lety se na zrní slétaly sýkorky, hýlové, červenky, zvonkové, stehlíci, čížci, pěnkavy… Teď nám zůstal jen pár hrdliček, kosů, drozdů a to hejno vrabců. Nechci se pouštět do divokých teorií, proč najednou ubyli všichni „zahradní“ ptáci, a naopak vrabci počtem výrazně stoupli – nechám to nedokončené k zamyšlení. Třeba je to u vás jinak, třeba jste to nyní právě vy, kdo má na zahradě nedostatek vrabců…
Rozhodně mě to ale přivádí k jiné věci. Hmyzu. Tehdy, když ještě naše krmítko praskalo pod náporem sýkorek, bylo o strach jezdit v teplých jarních, letních a konec konců i podzimních měsících večer autem. Pořád si pamatuju, jak zní, když se o přední sklo jedoucího automobilu rozplácne moucha. Je sice pravda, že už nedokážu vyjmenovat, co všechno tehdy létalo, ale jistě dokážu říct, že bylo hmyzu mnohem více. A zde už si troufnu říct, co za úbytkem stojí – zemědělství. Všude kolem měst a vesnic se nachází rozsáhlá pole plná řepky. Kamkoli se v poslední době podívám, vidím řepku. Kdykoli se mi povede dohlédnout na konec města, až za poslední budovy – řepka. Na jednu stranu je skvělé, že řepka není alergenní, ale nemůžeme myslet jen na sebe. Chemie, kterou je úroda ošetřena, likviduje mnohem více než jen přímé škůdce konkrétní plodiny. Nejlépe by o tom mohli vyprávět například včelaři. Včela je jedním z prvních indikátorů, že něco není v pořádku. Když se vrátí k úlu (pokud se tedy dokáže vrátit), lze z fyzických projevů velmi rychle poznat, že byla otrávena insekticidem. A není to věcí minulosti, celá řada případů byla zaznamenána i minulý rok, i roky před tím, a letos to určitě nebude jiné. Tyto insekticidy se nezastaví jen na řepce a jejích škůdcích, tráví i všechno ostatní. Potažmo včetně nás, a to nejen když plodinu z pole konzumujeme, ale i když poblíž pole pouze žijeme. Ono v konečném důsledku ten insekticid či pesticid, kterým jsou pole ošetřena, skončí nejen ve vzduchu, ale i ve vodě, kterou pijeme.
Myslím si proto, že bychom se tak měli zamýšlet nejen nad šetrným životem z hlediska energií či vody, ale i nad šetrným životním stylem k přírodě a naší planetě obecně.

Příjemné čtení!

Eliška Hřebenářová

Trvalá udržitelnost
■ Isover: Zelená extenzivní střecha s certifikací BROOF (t3)
■ J. Peráčková, Z. Vranayová, J. Vrána: Budeme využívat systémy s upravenou šedou vodou?
■ J. Chybík: D. Horenský: Přírodní materiály – příspěvek ke zmírnění globální klimatické změny
■ P. Měchura: Elektromobilita či elektrodebilita?