TZB 01/2025

Objednat toto číslo | PŘEDPLATNÉ | Archiv vydání | E-verze časopisů

Bratislava o krok ekologičtější

Loni na podzim jsem byla vyslána na školení k našim kolegům v Bratislavské redakci Jagy, pro nutný kontext proto hned na začátku uvedu, že jsem Plzeňák. Narozena v Plzni, vyrostla v Plzni, a přestože jsem studovala v Praze, stále jsem žila v Plzni. Nejspíš mám štěstí, že žiju nyní a ne před padesáti lety, protože většinou nikdo nemá čas si všimnout, že je ze mě ta Plzeň i slyšet. Cesta do Bratislavy tak je výlet, na který bych se normálně nevydala, protože i Brno považuju za hodně z ruky, natož vyrazit takhle do nekonečna a ještě dál. Na druhou stranu, jaká překvapení mě na Slovensku mohou čekat? Vždyť je to prakticky jako u nás! No, nemohla jsem být dál od pravdy.
V souladu s trvalou udržitelností jsem jako místní transport zvolila možnost hromadné dopravy, konec konců to bylo jen několik stanic a jeden přestup. Vybavena informacemi z internetu jsem dorazila na zastávku a svědomitě odeslala žádost o SMS jízdenku. Nepřišla. Respektive ani neodešla, protože moje SIM se rozhodly se mnou v zahraničí nespolupracovat a prémiovou zprávu zablokovat. Žádný problém. Koupím si lístek v trafice! Jenže v okolí ani jedna a můj spoj už na dohled. Čas zjistit, jestli na Slovensku umožňují koupi lístku kartou přímo ve voze, tak jak to je v Plzni nebo v Praze. Aha! Jde to. Problém vyřešen.
No, ne. Terminál nevypadal ani trochu jako ty, na které jsem zvyklá. Přiložte platební kartu. Nic jiného. Jen přiložte kartu. Kde si vyberu lístek, jak si ho vyberu, z čeho mohu vybírat…? Nic. Přiložte kartu. Přiložila jsem. Děkujeme, příjemnou jízdu. Ale lístek nevyjel. Obešla jsem krabičku zprava, zleva, sehnula se zespodu, stoupla si na špičky, abych viděla shora. Nic. Lístek nikde. Začala jsem googlit. Na internetu určitě bude podrobnější návod („Přiložte kartu.“)… Anebo taky ne. Znovu jsem absolvovala celé kolečko prohlížení bedny ze všech stran, zepředu a nakonec i zezadu. Jsem si jistá, že se celý vůz musel tiše bavit a čekat, co ze mě vypadne, protože mi nikdo neporadil, ale nejeden cestující mě sledoval. Nakonec jsem dospěla k jednoznačnému výsledku. Není kudy by to lístek vytisklo. Žádný lístek mi to nedá a jestli jedu načerno… Ale dojela jsem!
Až o den později, kdy mě banka informovala, že mi Bratislava účtuje v eurech, jsem plně ocenila, jak skvělý je to systém. Žádné lístky. Žádná spotřeba nerecyklovatelného papíru. Žádné hormonální disruptory v termopapíru jízdenky. Žádné řešení platnosti. Člověk nastoupí, přihlásí se kreditkou a všechno se už řeší bez něj. Ač tedy velmi oceňuju, že nemusím v Plzni a Praze shánět lístky a můžu si je koupit kdekoli, Bratislava (a prý i Ostrava nebo Brno!) to dotáhla ještě dál – ta myslí i na životní prostředí a zdraví cestujících. Abych ale nepřechválila, pro nás cizince by tyto inovace mohla lépe vysvětlit.

Příjemné čtení!

Eliška Hřebenářová