Milé kutilky a kutilové!
Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech….
A ještě několik stovek dalších neopakovatelných veršů patří k Máji. A proč právě tento měsíc se tak proslavil?!? Asi na něm něco bude! No, minimálně je to nejromantičtější měsíc. Téměř s jistotou se dá vyběhnout na „parádní“ májový vzduch a vyznat lásku tomu pravému či pravé anebo… anebo si na dvorečku trošku bouchnout kladívkem tu, pořezat pilečkou tam, něco smontovat – vyrobit boudičku pro pejska a útulný domeček pro kočičku, vysadit kytičky nebo si pořádně „máknout“ a smontovat vlastní záhonovou pyramidu bez faraona uvnitř! Je přece na každém z nás, jak si představí květnovou romantiku! Základem je nenechat si „uniknout květen mezi prsty“. A nezaslouží si to ani žádný další měsíc – každý z nich „má právo“ na to, aby předvedl své přednosti. Nyní tedy uvolněme místo měsíci květnu, ať se předvede ve své plné kráse! Snad si to ten K. H. Mácha celé nevymyslel, něco na něm musí být!
Monika Šestinová