Realizace staveb 04/2024

Objednat toto číslo | PŘEDPLATNÉ | Archiv vydání | E-verze časopisů

Bankovka slaví tisíc let

Přestože peníze nejsou úplně stavebním tématem, kde by stavebnictví bylo bez pořádných investic? Připomenout si historii peněz, a zejména výjimečné výročí těch papírových, je tak určitě na místě. Kdo by si totiž myslel, že papírová měna je věcí novodobou – není třeba být pamětník, aby si člověk vybavil, jak Česká republika přemýšlela, jestli jsou lepší kovové, či papírové dvacetikoruny a hned následně padesátikoruny –, šeredně by se pletl. Papírová měna byla jako skutečná měna uznána v Číně údajně v roce 1024 našeho letopočtu. První papírové bankovky, přestože tehdy ještě neoficiální, se přitom objevují již v roce 650 našeho letopočtu, opět v Číně, za vlády císaře Kao Tsunga. Sám Marco Polo pak existenci papírové měny potvrzuje ve svých zápiscích, konkrétně v roce 1298 na území Persie a Japonska.
Abychom ale byli přesní, papírovým bankovkám – těm oficiálně uznaným – předcházely směnky, což je zřejmě i případ měny před rokem 1024. Přeci jen komu by se chtělo vláčet pytel zlata, když na trhu plánoval uskutečnit větší množství obchodů? Tyto směnky zavazovaly vystavovatele vyplatit osobě, která směnku vlastnila, přesnou hodnotu směnky ve zlatě, stříbře či čemkoli jiném, na co byla směnka vystavena. Rozdíl mezi původní měnou a papírovou je tedy nasnadě. Původní měna, nejčastěji zlaté mince, byla nositelem hodnoty sama o sobě, nezávisle na bance, státu či úřední moci. Oproti tomu papírová směnka, později bankovka, zavazovala k vyplacení sumy a šlo tedy pouze o jakýsi slib, který vystavovatel musel dodržet – ale ne vždy se tak dělo. Těžko to porovnáme s měnou dnešní, která je na rozdíl od měny historické ustálená s neměnnou a jasně danou hodnotou, vlastní hodnotu, jako zlaté mince, však s ohledem na materiál nemá. Přesto bychom ji ale těžko přirovnávali k měně v době, kdy si papírové bankovky teprve razily cestu na evropský trh. Psal se rok 1661 a papírové peníze začala vydávat stockholmská banka z důvodu nedostatku stříbrných mincí. Je až s podivem, že se papírové bankovky dožily dnešní doby, protože v té tehdejší nebyly přijaty právě s nadšením a lidé je odmítali přijímat, protože se stávalo, že banky svůj závazek vůči papírové měně nechtějí či nemohou dodržet, což ve výsledku znamenalo, že majitel takové bankovky tratil. I přes těžké začátky byly papírové peníze v Rakousku a dalších evropských zemích uzákoněny po napoleonských válkách a ve 20. století se papír zcela oddělil od drahého kovu, a tedy již nebylo možné bankovky směnit za jinou formu měny téže hodnoty.
Další komplikace pak samozřejmě přišly se zavedením účtů, úvěrů, platebních karet a příchodem inflace (ano, ta vznikla také kvůli zavedení papírových peněz, potažmo kvůli zavedení kovových a papírových peněz jako jediné validní měny!), což nakonec došlo až tak daleko, že se v novém miléniu začaly objevovat názory, že by hmotná měna (kovová i papírová) mohla a měla zmizet úplně. K tomu však zatím nepřistoupila žádná země na světě – a navíc už jsme se dostali skutečně daleko od prvních papírových bankovek… Závěrem si proto jen upřesněme, že peníze, jak je známe dnes, již nejsou kryty zlatem či drahými kovy. Jedny z posledních bankovek, které ještě mají spojitost se zlatem, najdeme v Americe. Jedná se o bankovky z 20. a 30. let 20. století a jsou označeny žlutou a modrou pečetí dle toho, zda jsou kryty zlatem či stříbrem. Klasické dolary však již mají pečeť zelenou, jsou tedy opět nekryté, jako většina měny na celém světě.

Příjemné čtení!

Eliška Hřebenářová