Realizace staveb 04/2023

Objednat toto číslo | PŘEDPLATNÉ | Archiv vydání | E-verze časopisů

Pfaffenschlag: Měly Čechy vlastní Helenu Trojskou?

Pfaffenschlag (občas též Bobovec) je zaniklá vesnice ležící nedaleko Slavonic v přírodním parku Česká Kanada. Původní sídliště zřejmě pocházelo z doby před 12. stoletím, později zaniklo a ve 13. století, za vlády Přemysla Otakara II., zde byla v rámci osidlování pohraničí zbudována kolonizační, zřejmě ryze slovanská, ves. Tato ves byla srovnána se zemí v době husitských válek. Proč se ale osadě občas přezdívá Česká Troja?
Název bohužel nesouvisí s možnou existencí nekrásnější české ženy, ale se způsobem, jak byla vesnice nalezena. Vesnice byla srovnána se zemí roku 1423 a objevena po více než pěti stech letech v roce 1958 a to, víceméně, náhodou – skutečný způsob jejího nalezení se navíc různí. Některé zdroje udávají, že archeolog Vladimír Nekuda, který za archeologickými pracemi stál, údajně při listování knihou narazil na drobnou poznámku o zaniklé vesnici a tu po propátrání lokality s místními nadšenci skutečně našli. Listy jihozápadní Moravy (7/1999) však udávají, že V. Nekuda byl přizván již přímo k lokalitě, kde byla vesnice objevena. Samotné objevení údajně proběhlo při hledání tehdejšího správce muzea ve Slavonicích a několika dalších nadšenců a znalců lokality. Samotná vesnice přitom byla objevena díky lokalizaci kamenem roubené studny, kterou dříve někdo v lesích zahlédl. Která varianta zní pravděpodobněji, to už nechám na čtenářích.
K studni, která sloužila jako orientační bod při nalezení vesnice, se ovšem váže duchařská legenda – jako ostatně ke všemu, co má v České republice nějakou historii. Dle této pověsti došlo ke zničení vesnice až o zhruba dvě stě let později, než jak naznačují historické nálezy, a to při třicetileté válce. Obyvatelé vesnice, když se blížila švédská vojska, údajně schovali všechny své cennosti a peníze do máselnice, tu zavřeli a ukryli. Kam jinam než právě do obecní studny, kde by ji nikdo nehledal a nikdo na ni omylem nenarazil. Švédové však „chudé“ obyvatele nenechali na pokoji a vesnici vypálili. Místní při útoku buď uprchli a nikdy se nevrátili, anebo zemřeli. Od té doby údajně každý den o půlnoci vyjede ze starého domu na slavonickém náměstí formanský vůz tažený valachy, jede ke kostelu, otočí se kolem morového sloupu a pokračuje k Dačické bráně, projede a tryskem pokračuje ke zbořené vsi, kde dorazí k studni a zmizí. Tuto jízdu prý přízračný vůz bude opakovat, dokud nebude máselnice objevena a ze studny vytažena. Aby to ovšem nebylo příliš jednoduché, máselnici může vytáhnout pouze poctivý slavonický občan, který přesně na Květnou neděli vysloví starou formuli ve chvíli, kdy povoz v noci přijede k studni.
Zpět k faktům – vesnice je v současné době volně přístupná pro turisty, od Slavonic je to zhruba čtyři kilometry k odbočce, a pak přibližně dvě stě metrů lesem. Na místě se nachází pozůstatky šestnácti usedlostí ve dvou řadách podél potoka. Vidět lze obvodové zdi hospodářských budov, pozůstatky mlýna, sklepy, ale i podzemní chodby zvané „lochy“. Z dochovaných kamenných základů lze jasně určit účel jednotlivých prostor, což dává zajímavý vhled do dispozice a uspořádání středověkých obytných domů. Ve slavonickém muzeu jsou rovněž vystaveny nálezy odkryté při archeologických vykopávkách.
Příjemné čtení!

Eliška Hřebenářová