Realizace staveb 04/2021

Objednat toto číslo | PŘEDPLATNÉ | Archiv vydání | E-verze časopisů

500 let od pádů Aztéků

Letos v srpnu, konkrétně 13. srpna, uplynulo smutných 500 let od dobytí a počátku absolutní likvidace aztécké říše a domorodých kmenů Střední Ameriky španělskou armádou. Přestože Hernando Cortés neměl nařízeno Aztéky dobývat, využil situace mezi nesjednocenými indiánskými národy a ambiciózně se nakonec odvážil i na samotný Tenochtitlán – hlavní město Aztéků.
Strašná noc
Za začátek krveprolití následovaného pádem Aztéků by se dalo označit povstání Aztéků po domorodém svátku Toxcatl, při kterém Španělé vydali příkaz k boji a usmrtili valnou většinu mládeže a šlechty – motivy pro tento masakr dodnes nejsou plně objasněny. Po tomto činu ovšem bylo jisté, že Španělé nejsou u Aztéků nadále vítáni. Když se pokusili pod rouškou noci uprchnout, Aztékové byli připraveni a odhodláni nenechat Španěly jen tak odejít. To samozřejmě nemohlo zůstat bez odezvy a Cortés se začal připravovat na Tenochtitlán. Na tento střet připravil armádu čítající přes 75 000 dobře ozbrojených bojovníků, zatímco na straně Aztéků bylo zhruba čtvrt milionu domorodců s o poznání primitivnějšími zbraněmi.
Květen 1521
První z velkých útoku proběhl 10. května 1521 a účastnila se ho na třech frontách celá španělská síla. Aztékové měli možnost uprchnout ve čtvrtém směru, ale možnosti prakticky nevyužili. Přesto nepostupovali chaoticky a Španělům ztěžovali cestu ničením mostů, postupových cest a budováním obranných pevnůstek. Jejich prohra ovšem byla předem dána především nepostačující vojenskou výbavou, což je nakonec přimělo i k obětování zajatců bohům. Přestože se Španělé v této fázi ještě snažili sjednat smír, Aztékové neměli zájem.
Poslední opevnění
Poslední naděje Aztéků padla 13. srpna. V následujícím masakru zahynulo přes 150 000 místních, zbytek obyvatel si odvedli indiáni bojující za Španěly pro potřeby vlastních obětování bohům. Tenochtitlán byl z velké části zničen a na jeho ruinách následně vystavěno Mexico City – přestože se toto období označuje jako nejdůležitější epizoda dobývání Střední Ameriky, trvalo ještě dalších téměř 170 let, než padly i všechny ostatní kmeny (nejdéle odolávaly kočovníci) a oblast byla skutečně pokořena.
Co stálo za pádem kultur?
Přestože promyšlené vojenské akce Španělů podpořené vyspělejšími zbraněmi byly jistě velmi důležité, největší roli v dobývání Střední Ameriky sehrály – jak je dobře známo – nemoci, které způsobily smrt až 75 % místního obyvatelstva, a to včetně těch, kteří se Španěly uzavřeli spojenectví. Různé vlny těchto epidemií trvaly ještě přes 200 let po příjezdů Španělů. Neméně problematický byl pohled Španělů na indiány jako bytosti – zda se jedná o lidi, zda mají být konvertováni a křtěni… Přese všechny dohady řada indiánů skončila v otroctví. Ať se ovšem historie odehrála jakkoli, a protože rčení „dějiny píšou vítězové“ je více než dobře známé, je jisté, že kromě obrovských ztrát na místních životech přišel svět při dobývání Střední Ameriky o celou řadu specifických domorodých kultur a nejednu zajímavou, významnou a nenahraditelnou architektonickou památku.

Příjemné čtení!

Eliška Hřebenářová