Realizace staveb 02/2022

Objednat toto číslo | PŘEDPLATNÉ | Archiv vydání | E-verze časopisů

Velikonoční objev ostrova výjimečných soch

Jelikož tento editorial vznikal na Velikonoce, vyloženě se nabízelo, abychom se tentokrát, místo klasického výročí, podívali někam trochu jinam – na Velikonoční ostrov. Kdo by hádal, že samotné jméno Velikonočního ostrova má nějakou spojitost se stejnojmennými křesťanskými svátky, myslel by si správně. Není to tak, že by na Velikonočním ostrově vznikly některé z klasických zvyků, ani že by na něm bydlel bájný velikonoční králíček a připravoval zde svoje kraslice, pravda je mnohem prostší a, v jistém smyslu, reálnější. Velikonoční ostrov byl objeven na Velikonoční neděli roku 1722 (tehdy 5. dubna). Což je letos třísté výročí!
Zajímavostí ostrova může být, že na rozdíl od většiny jiných kolonizovaných ostrovů a území, zkázu civilizace nepřinesli Evropané, ale přišla již mnohem dřív. Kdysi úrodný ostrov, plný ptactva a lesů, skončil kvůli místnímu obyvatelstvu vykácený, původní druhy stromů jsou nenávratně pryč, což v důsledku přineslo erozi půdy a ztrátu úrodných zahrádek. Stejně tak všechny původní druhy pozemních ptáků byly nevratně vyloveny a vyhubeny. Obyvatelstvo se nakonec uchýlilo i ke kanibalismu. Když tedy přijeli Evropané, místní se akorát vzpamatovávali z patrně nejtemnější kapitoly svých dějin. Což samozřejmě neznamená, že by s sebou dobyvatelé přinesli prosperitu – právě naopak, místní čekalo totéž, co všechny jiné původní obyvatele dobývaných území. Ostrov se vrátil do rukou původních obyvatel až ve druhé polovině 20. století a nyní je zapsán na seznamu UNESCO zejména díky světoznámým sochám moai.
Tyto sochy pocházejí z doby před vydrancováním ostrova a příchodem kanibalismu, tedy dávno před příjezdem Evropanů. Vztyčeno bylo více než 300 soch o různé velikosti, průměr byl 3,5 metru. Největší nalezená, bohužel nedokončená, socha však měla měřit až 21,8 m. Celá řada soch zůstala nikdy nedopravená na místo určení, buď přímo v lomu, kde byly sochy tesány, nebo na cestě – za což může právě zmíněná těžká situace obyvatel již před příchodem Evropanů. V současné době existují dvě teorie o účelu těchto soch, ta rozšířenější tvrdí, že byly součástí kultu předků, rozšířeného po celé Polynésii, ta druhá že označovaly zdroje pitné vody. Způsob, jakým byly tyto impozantní, těžké sochy dopravovány z polohy vleže na místo určení (a to do polohy vestoje), veřejně objasnil roku 1981 Čech Pavel Pavel. Teorii vyzkoušel v praxi přímo na ostrově v roce 1986.

Příjemné čtení!

Eliška Hřebenářová