Realizace staveb 02/2021

Objednat toto číslo | PŘEDPLATNÉ | Archiv vydání | E-verze časopisů

Poslední ryze český král

Letos je to přesně 550 let od úmrtí posledního českého krále Jiřího z Poděbrad. Období jeho vlády je důležité nejen kvůli ve školám do hloubky probíranému rozkolu mezi katolickou Evropou a kališnickým panovníkem, ale rovněž z hlediska politického, diplomatického a do jisté míry i akademického.
Faktem, kterému se v dnešní době dostává málo pozornosti, je, že Jiří z Poděbrad nebyl z právě urozeného rodu, od útlého věku ovšem tvrdě dřel, stal se jedním z nejobratnějších politiků své doby a, přestože až do 80. let 20. století na něm ležel stín obvinění z královraždy (konkrétně Ladislava Pohrobka, který zemřel na tehdy neznámou akutní leukémii), byl zvolen českým králem. V tehdejší době, kdy se koruna dědila v panovnických rodinách, prakticky věc nevídaná. Není ovšem pochyb, že Jiří byl dobrý král (i když neurozený) – jeho hlavním cílem byla obnova slávy Království českého a zemí Koruny české. Co je rovněž ojedinělé, byl i natolik poctivý, že na sklonku svého života neupřednostnil z různých důvodů ani jedno ze svých dětí jako svého nástupce a jako dalšího krále určil polského prince Vladislava Jagellonského, prapravnuka Elišky Přemyslovny. Čechy tak prakticky vrátil zpět do rukou přemyslovské (či z jiného úhlu pohledu lucemburské) krve.
Právě v době Jiřího z Poděbrad spatřil světlo světa knihtisk, který umožnil hojnější distribuci knih mezi vzdělanou vrstvu obyvatel. Během prvních 50 let od vzniku knihtisku vzniklo zhruba 250 tiskáren, které vyprodukovaly 40 000 titulů. V dnešní době to není číslo nijak šokující, denně se na trh dostane knih mnohem více, ale pokud vezmeme v úvahu, že do té doby se každá kniha musela složitě ručně přepisovat, pak je to číslo vskutku úctyhodné.
Z hlediska stavebnictví bohužel nelze říct, zda Čechy za Jiřího z Poděbrad zažily enormní rozkvět; názory celé řady pramenů na toto téma se různí. Země byla zpustošena husitskými válkami a Jiří se soustředil více na bezpečnost, hospodářství a politiku než na obnovu – to byla doména spíše jeho nástupce. Přesto pozornost městům a jejich zvelebování věnoval. V Praze tak úpravami prošla například Staroměstská radnice, začala výstavba malostranské radnice či (té vyšší) Malostranské mostecké věže, byla dokončena jedna z věží Týnského chrámu, krov jeho hlavní lodi a průčelní štít. I přes králův nepříliš zdokumentovaný přínos architektuře a stavebnictví se jednalo o velmi schopného panovníka – a hlavně posledního původem ryze českého krále.

Příjemné čtení!

Eliška Hřebenářová