Realizace staveb 02/2020

Objednat toto číslo | PŘEDPLATNÉ | Archiv vydání | E-verze časopisů

Zdvojené roky – pýcha, či pád?

Letošní rok nejenže končí „prokletou“ dvacítkou, jak jsme si nastínili v minulém čísle Realizací staveb, ale je rovnou složen ze dvou dvacítek. Nahlédněme, čím se jiné „zdvojené“ roky zapsaly v rámci stavebnictví do historie.
Začněme pěkně v hlubinách světových dějin – rok 1010 se považuje za rok založení ruského architektonického skvostu ze seznamu UNESCO Jaroslavle; a to přesto, že se první prokazatelné zmínky o městě datují až do roku 1074, což z něj každopádně dělá nejstarší město v dané části Ruska. Jeho důležitost ovšem vyplývá i z jiného důvodu – právě zde byl totiž nalezen epos Slovo o pluku Igorově, největší památka staroruské literatury.
Rok 1212 s sebou přinesl jeden z mnoha požárů, které v průběhu dějin ničily Londýn. Tento konkrétní požár se však neslavně zvěčnil mírou poškození, které způsobil katedrále v Southwarku. Objekt je totiž údajně rovněž cca 1 000 let starý – nejstarší zmínka o katedrále se datuje do roku 1086. Stávající gotická podoba bohužel odpovídá rekonstrukcím mezi lety 1220 až 1420. Požár v roce 1212, který nás nevratně připravil o původní vzhled objektu, totiž nebyl jediným, který stavbu poničil. A pokud by ani stáří objektu nebylo dostatečným argumentem pro důležitost katedrály, pak je na místě říci, že právě zde se za vlády Krvavé Marie, starší sestry Alžběty I., konaly procesy s kacíři včetně vysoce postavených kněží.
Z roku 1515 k nám zaznívají o něco veselejší zprávy. V jistém zálivu na Kubě, objeveném v roce 1509, byla založena Havana. Za vznikem města stojí španělský dobyvatel Diego Velázquez de Cuéllar, který zde založil pevnost, z níž podnikal další dobyvatelské výpravy do všech koutů Karibiku. Největší rozkvět Havana zaznamenala v 18. a 19. století, koloniální památky z této doby však bohužel v současné době chátrají.
Poslední zastávkou v historii je rok 1919 a tentokrát zůstaneme doma, v České republice. Právě tehdy došlo k otevření první zoologické zahrady v Čechách – té liberecké. Té, která za druhé světové války zažila svůj největší propad a na konci války čelila dokonce nebezpečí úplného zrušení. Přesto se ji podařilo zachránit a skrze nový koncept rozvinout až do dnešní podoby a důležitosti. V roce 1989 zaznamenala zatím nepřekonanou maximální návštěvnost, a to téměř půl milionů návštěvníků za rok… Méně příjemnou tuzemskou událostí téhož roku byl začátek platnosti pozemkové reformy – tedy záborového zákonu, umožňujícího zabavit zemědělskou půdu nad 150 ha či půdu nad 250 ha celkově za náhradu ve výši třetiny až poloviny reálné ceny. Drtivá část takto zabrané půdy byla zestátněna.
Dalo by se říct, že „zdvojené roky“ nejsou jednoznačně negativními daty. Doufejme tedy, že se letošní rok i přes nepříznivý start zařadí mezi ty příznivější.
Příjemné čtení!

Eliška Hřebenářová