(De) formace prostředím
Je šest hodin ráno a já už 40 minut koukám do zrcadla. Nemůžu spát, trošku mě trápí špatné svědomí, protože zítra odchází tohle číslo do tisku a mně chybí úvodník. Do zrcadla se nedívám na sebe, to bych si takhle brzy ráno netroufla. Sedím v nadýchané posteli v hotelu Grand Ferdinand ve Vídni a zrcadlo je na protější stěně vlevo od postele. Odráží se v něm další dvě zrcadla a umyvadlo s obrovskou odkládací deskou, na kterou jsem včera bez ladu a skladu naházela kosmetiku své oblíbené značky Kiehl´s v malinkých kelímcích a lahvičkách, které působí na mramorové desce legračně a nepatřičně. Bez miniaturek Kiehl´s, o kterých můj přítel tvrdí, že se z nich můžu zjevit, já ale nikam necestuju. Hotelový pokoj není moc velký, ale je kouzelně zařízený. Dispozicí, barvami i směsí stylů se vymyká zažitým představám o hotelových zařízeních. Trošku mi tu chybí křeslo, ale vzhledem k tomu, jak mě pokoj baví, mu to odpouštím. Dominantní a na první pohled lákavá postel a obrovské zrcadlo vycházejí z barokního tvarosloví a jsou plné zákrutů a kudrlinek, ale bílý nátěr si jednoznačně na nic nehraje a jasně dává najevo, odkud se ta troška vídeňské opulence bere. Sprchový kout je opravdu v koutě ložnice, jedna stěna je celá z luxferů a působí jako luxusní a čisťounká umývárna ve fabrice. Lampy z obou stran postele a nad umyvadlem nedělají industriálnímu stylu také žádnou ostudu a celou parádu uzavírá strop s jen tak mírně nahozenými nosníky a přiznanými trubkami od topení. Mohla bych ještě tři hodiny spát, ale jsem naprosto čilá a je jasné, že mě neuspí ani popis místa, který ve většině knih tak ráda přeskakuju. Pokud jste na tom stejně a začínáte číst až teď, o nic jste nepřišli. Přikládám fotku, což je výhoda, jakou autoři románů prostě nemají. Kromě toho, že tedy očumuju zařízení pokoje, což trpělivější čtenáři jasně vnímají, tak znovu myslím na to, jak je prostředí formující. Krásné nebo zábavně poskládané věci nás motivují, uvolňují, probouzejí z letargie a vnášejí nám do života radost. I odborníci na lidskou psychiku vědí, že byt je obrazem duše. Funguje to i naopak. Když si doma krásně uklidíte, do vázy naaranžujete květiny, polštářům koupíte nový potah nebo třeba vymalujete, hned se vám žije lehčeji. Proto jsme se v aktuálním vydání zaměřili na barvy, pokojové rostliny a zajímavá řešení. Berte toto číslo jako naši snahu udělat vaše dny hezčími. Obzvlášť teď, když na ulicích vyrůstají billboardy plné předvolebních slibů, o kterých mnohdy v skrytu duše víme, že jsou jen takovou mrkví pro oslíka. Přeju vám hezké čtení a šťastnou ruku nejen při výběru barev.
Martina Paulová
Na návštěvě
■ Vysoko v horách: Vyšplhali jsme se až na vrcholky kanadských kopců a podívali jsme se do údolí.
■ O čtyři století zpět: Neobvyklé, jedinečné a okouzlující je bydlení v bývalém klášteře.
■ V duchu staré Anglie: Slovenský architekt nastěhoval rodinu do romantického domova.