Objednat toto číslo PŘEDPLATNÉ Archiv vydání E-verze časopisůKdyž se pokazí, co se kazit má…
Asi tak před čtvrtstoletím jsem pomáhal organizovat jeden z prvních výměnných pobytů amerických studentů v polistopadovém Československu. Přijela skupina teenagerů, kterou ve Spojených státech poskládali zčásti z účastníků kurzů přežití v extrémních podmínkách a zčásti z rozmazlených premiantů středních škol (roztleskávaček a fotbalistů) – tedy těch, kteří se nedostali na výměnný pobyt na Havaj, Arubu, do Paříže, Stockholmu, Londýna… (doplň jakýchkoli 150 měst na světě), až přišli na Bratislavu. Skupina to byla opravdu pestrá – první část usínala s nožem pod polštářem a druhá radši vůbec, jelikož polštáře nebyly dost nařasené. Po dvou dnech extrémního nedorozumění podepřeného naší chabou znalostí angličtiny (naše slovní zásoba sice obsahovala vybraná slova z dějin dělnického hnutí a Druhé internacionály, ale pro vrstevníky z USA shánějící se po javorovém sirupu a marshmallows byla naprosto nepoužitelná) jsme udělali demokratický pokus: vzali jsme velkou roli papíru a nechali každého, ať napíše, nebo namaluje, co ho těší, trápí či děsí…
Jakožto věčný optimista a zapřisáhlý fanoušek zákonů pana Murphyho jsem si dovolil do rohu napsat základní premisu: „Usmívej se, zítra bude hůř!“ Bohužel mi nedošlo, že popularita Murphyho zákoníku byla v naší zemi, léčící se z chronického onemocnění Communismus Absurdus, mnohem větší než za oceánem. Naši američtí přátelé vzali můj text nikoli jako povzbuzení, ale jako předpověď, a pobyt rychle ukončili. (Protože náklady na jejich přesun byly nemalé, já se k autorství textu radši nikdy nepřiznal).
Vzpomněl jsem si na tuto příhodu při přípravě aktuálního HOME. Byl to tentokrát opravdu těžký porod. Jedna redakční katastrofa střídala druhou. Selhávali lidi, auta, počítače, hroutily se systémy a i náš redakční systém jako domeček z karet. Stres barometr se rozhoupal a praskl. Nakonec ale opět pomohl zákoník pana Murphyho. Respektive tzv. Whiteova věta: „Nedopusťte, aby vám spadlo srdce do kalhot.“
A tak nakonec všechno dobře dopadlo. Co myslíte?
Příjemné čtení
Matej Šišolák
P. S. Po bezmála pěti letech skvělé práce opouští místo mé zástupkyně kolegyně Dominika Záveská, která dala přednost novým výzvám. Upřímně – bude mi chybět, každopádně se ale budeme snažit, abyste vy její nepřítomnost nepoznali 🙂 .
