HOME 01-02/2020

Objednat toto číslo | PŘEDPLATNÉ | Archiv vydání | E-verze časopisů

Tak se uklidníme

Taky to tak máte? O Vánocích se člověk rozleží, rozkouká na televizi, rozmlsá sladkým a rozmazlí návštěvami. Pak přijde leden. Tudududum. Zpět do práce, zbavit se nabraných kil, místo večírků a posezení u svařáku porady a obchodní schůzky. Nemám leden ráda a všechno mě rozčiluje tak nějak víc než kdy jindy, na což můj partner reaguje slovy: „Tak se uklidníme.“ Musím se hodně držet, aby mě nechytil v tu chvíli amok, nepošlapala jsem mu sportovní noviny a nerozřezala kopačky. Copak tohle se dělá? Říkat někomu v lednu „tak se uklidníme“? Jako bychom to sami nevěděli, že v lednu je potřeba se uklidnit, a jako bychom sami nezažili, jak těžko to jde. Tento rok nám k tomu pomůže barva roku. Classic Blue, jinými slovy klasická modřenka modroučká prý zklidňuje, ukotvuje a navozuje pocit sounáležitosti. Kdybyste nevěděli, kde zklidňující předměty v té pravé barvě pořídit, podívejte se na stranu 10, a třeba tam najdete inspiraci. Do barev jsme šlápli tentokrát trochu více a zaplnili jsme jimi půlku časopisu. Nezapomněli jsme ani na zelenou – i tu svěží jarní, na kterou se už těšíme a koncem zimy doslova hypnotizujeme stromy, aby už nahodily listí a rozprášily všude kolem sebe jarní atmosféru. Tak se zase uklidníme. Je leden. Nemůžu si vzpomenout, co se říká o lednu, ale určitě to není nic pěkného. Vím ale, že o březnu se mluví jako o měsíci, ve kterém vlezeme za kamna a zůstaneme tam ještě dalších pár týdnů. Z toho plyne, že žádné listí ještě chvíli nebude.
Začátek roku je nicméně příležitostí vykašlat se na předsevzetí a nevyhazovat tisíce za celoroční členství ve fitku, kam zabloudíte za celý rok osmkrát, nebo měnit stravovací návyky způsobem, který je už od začátku neudržitelný. Z mého pohledu je mnohem lepší žít, milovat a dívat se na věci optimisticky. Kdybyste náhodou měli nějaké chmury, zalistujte na rozhovor s nádhernou Chantal Poullain. Potkali jsme se s ní v Čejkovicích, kam nás pozvala do kouzelného nově otevřeného Wine bistra Škrobák. Bylo nám tam moc pěkně a doporučujeme všem milovníkům dobrého vína a špičkové kvalitní kuchyně výpravu za poznáním. Mně osobně tam bylo dokonce tak dobře, že jsem svolila s pózováním, když si fotografka nastavovala foťák a světla. Fotím se nerada a Iveta mě nešetřila a komentovala moji snahu celou řadou motivačních vět prokládaných smíchem. Nakonec porovnejte si, jak to vypadá, když dvě dělají totéž a není to totéž.
Milé čtenářky, milí čtenáři, buďte sami sebou a mějte se krásně navzdory lednu.

Martina Paulová