ASB 06/2013

Objednat toto číslo               Předplatné               Archiv vydání čísel               E-verze časopisů

Nedávno jsme stihli prohodit pár slov s architektem Michalem Kohoutem o vzdálenosti. Zatímco ve vzdálenosti deseti metrů se s druhým člověkem můžeme úplně minout, ve vzdálenosti dvou metrů se již můžeme pozdravit. Jiná kvalita vztahu a vzájemné komunikace se může zrodit při přiblížení se na půl metru (a jiná, když i blíže). Vzdálenost může pomoci druhého vnímat jako „ty“ namísto nějakého nespecifického určení. Koneckonců důležitost takového postoje do hloubky popsali filosofové jako Martin Buber nebo Gabriel Marcel.
Vzdálenost je proto také důležitou hodnotou architektury, potažmo urbanismu. Vzdálenosti mezi zdmi, domy i celými bloky mají velký vliv na kvalitu života ve městě. Jinak se cítíme v úzkých uličkách starého města (kde se kontaktu s druhými nevyhneme tak snadno), jinak na velkých sídlištích. Proč se však často developery nově budované čtvrti proměňují spíše v další sídliště?
Pro město jsou důležité i vzdálenosti, které mohou jeho obyvatelé zdolávat pěšky, na kole či veřejnou dopravou a které nutně nevyžadují osobní automobil. Snadné překonávání vzdálenosti je také jedním z důležitých faktorů, které činí město živým, oblíbeným pro jeho obyvatele. Dotkli jsme se toho v textu Jana Tesaře o městských sportovištích, v rozhovorech i realizacích. A že velká vzdálenost nemusí být vždy na škodu, dokládá i projekt oživující veřejný prostor v britském Littlehamptonu – nejdelší lavička na světě.

Kateřina Kotalová