ASB 06/2017

Objednat toto číslo | PŘEDPLATNÉ | Archiv vydání | E-verze časopisů

Z exteriéru do exteriéru

Kamenný portál uprostřed lesa. Spojení dvou světů. Klasický klišé výjev z fantasy filmu, říkáte si jistě. Pak se ale jednoho dne ocitnete v Příhrazských skalách a zjistíte, že fantasy výjevy nemusíte potkat jen ve filmech a literatuře.
„Jmenuje se to tu… Píčův statek,“ prohlásil lídr naší výletní skupiny, když nás stezka zavedla podzimní krajinou mezi fragmenty kdysi honosného stavení. „To jako vážně?“ ušklíbali jsme se pubertálně nad osobitým názvem. Po chvilkovém gůglení na chytrých telefonech jsme byli obohaceni novými vědomostmi. Dočetli jsme se, že: usedlost byla postavena někdy kolem poloviny šestnáctého století, vlastnil ji rod Komárků, od osmnáctého století pak převzal statkářské žezlo přiženivší se Jan Píč. S sebou přinesl i peníze a právě za Píčů dosáhl statek největšího rozkvětu, což se odrazilo i v jeho pojmenování. Rod se těšil značné oblibě a vážnosti, často jej navštěvovala hrabata z nedalekého Mnichova Hradiště. Píčové hospodařili na území o rozloze čtrnácti hektarů, mleli mouku, pekli chleba, v okolí je proslavil především chov koní. Posledním velkým hospodářem byl Václav Píč, po jehož smrti v roce 1941 započal úpadek statku. V padesátých letech byla usedlost opuštěna a vyrabována, polnosti rozparcelovány.
Statek zažil časy slávy, stagnace, degradace i rozpadu. Stejné příklady můžeme najít po celé naší zemi. Některé stavby rekonstruujeme, jiné bouráme a na jejich místech stavíme nové, některé necháme na pospas času. Pohltí je příroda a stanou se efektní, fantazii burcující kulisou. Každý ze zmíněných přístupů k historickým stavbám má své místo pod sluncem. Každý svým vlastním způsobem ilustruje naše dějiny a plynutí času.
Příjemné čtení.

Tereza Janišová