ASB 05/2016

Objednat toto číslo               PŘEDPLATNÉ               Archiv vydání               E-verze časopisů

V objetí komerce

Loni na podzim jsem se připletla k otevření jednoho nového londýnského showroomu. Stylově designový nebyl jen nabízený nábytek, jehož ceny se třepotaly kdesi ve výšinách, ale také hudba podněcující intelektuální atmosféru, na místě připravované suši i distingovaná společnost zapáleně diskutující o žhavých trendech současného interiérového designu. Snobismus, či elegance? Zřejmě od každého trochu.
Jako Alenka v říši divů si musel připadat každý, kdo absolvoval prohlídku zadní části showroomu. Zvídavější jedinci zde mohli objevit systém na sebe navazujících, stále se zmenšujících místnůstek, z nichž každá prezentovala jeden kus nábytku. Do úplně posledního mini pokojíčku, který adoroval jediný šedivý polštář, se člověk nedostal jinak než po kolenou.
Práce architektů komerčních prostor, ačkoli se to na první pohled nemusí zdát, je nelehkým a mnohdy nevděčným údělem. Drží-li se autor při zemi, vytvoří cosi až příliš umírněného, stopu nezanechávajícího, zboží neprodávajícího. Opačným extrémem je pak situace, ve které je architekt kvůli svému odvážněji pojatému výtvoru označen za poplatného konzumní společnosti. Není lehké najít správný kompromis a umístit svůj koncept na pomyslnou hraniční čáru mezi elegancí a originalitou. Jen málokomu se podaří vytvořit komerční prostor, který zaujme a splní svůj prodejní účel, příchozí však v tomto prostředí na jeho komerční podstatu téměř zapomenou.
Autoři londýnského showroomu umístili ke vchodu do prodejny jeden výrazný prvek, jehož primárním účelem je zabránit potenciálním klientům, aby celý prostor v jejich očích splynul do jedné velké, šedě designové hmoty. „So cute!“ ozvalo se pokaždé, když někdo z hostů zaregistroval přítomnost obřího plyšáka, který s minimalisticky pojatým prostředím úsměvným způsobem kontrastoval.
Ani ty nejpřísněji se tvářící architekty a designéry ve výsledku až tak nezaujme třínohá stolička vytisknutá na 3D tiskárně nebo gauč inspirovaný šroubovicí DNA. V každém se nakonec ozvou zapomenuté struny dětství a prodejnu si budou už navždy pamatovat jako místo, kde vás přivítá, a na rozloučenou obejme obří plyšový medvěd.
Příjemné čtení

Tereza Janišová