Objednat toto číslo | PŘEDPLATNÉ | Archiv vydání | E-verze časopisů
Projekty
■ Vstup do botanické zahrady
Realizace
■ Kampus sportu
■ Útočiště u jezera
■ Pardubický uzel
■ Přístavba hvězdárny
■ Betonová vila
■ Dva bloky ve Zlíně
■ Rekonstrukce paláce Špork
Interiér
■ Byt pro dva
■ Rostliny v architektuře
■ Designmix
Materiály, konstrukce
■ Zaostřeno na monolity
■ Rozhovor: Erik Štefanovič
■ Rozhovor: Tomáš Pogány
■ Architektonické výzvy: Osvětlení
Aktuality
■ Reality a investice
■ Události
Tvůrčí chaos
S tímhle pojmem jsem se poprvé setkala v prvním ročníku na vysoké. A líbil se mi. Konečně jsem mohla nazývat čurbes vyplňující mé pracovní prostředí patřičně vznešeným jménem. Podobně jako když se před pár lety začalo chronické lenosti říkat prokrastinace. Během několika následujících let jsem zjistila, že se architekti ve vztahu k tvůrčímu chaosu dělí na dva tábory. Ty lze snadno rozeznat dle uspořádání věcí na desce jejich stolu. Varianta A: počítač, počmárané pauzáky, tužky, pravítka, skicáky, hrnky s kafem/čajem v různé fázi vystydlosti a rozpitosti, knihy, papírky s poznámkami, kočka. Varianta B: počítač, japonská designová rostlina v japonském designovém květináčku.
Osobně mám tendence inklinovat spíše k první ze jmenovaných variant. Ovšem přehnaný tvůrčí chaos občas přestává být tvůrčím a zůstává pouze chaosem samotným, který člověka od tvořivosti spíše vzdaluje (například když množství pauzáků, hrnků a koček vytlačí samotného tvůrce mimo jeho vlastní stůl). V tu chvíli přichází na řadu záchrana v podobě již zmíněné prokrastinace, která se často zvrhne v úklid.
A tak se architekt běžně zastávající variantu A náhle ocitne v kůži architekta z opačného tábora. Deska stolu vypulírovaná, kočka odehnaná, i ten designový květináč si dotyčný někde opatří… A náhle zjistí, že deadline je už za dva dny, pár důležitých poznámek a skic bylo během úklidu zřejmě omylem vyhozeno a neosobně sterilní pracovní prostředí ztratilo schopnost generovat dostatečné množství inspirace. Nezbývá, než chaos co nejrychleji opět obnovit. Ale jen do té správné, vyváženě tvůrčí míry.
Příjemné čtení.
Tereza Janišová
