Duch místa
Během léta jsem se ocitla v Třebíči. Prošla si staré židovské ghetto a potkala Genia loci. Díval se na mě ze stěny jednoho domu a tvářil se suverénně. Vlastně se na mě díval odevšad. Z oken, ze střech, z miniaturních dvorků, z uliček dlážděných říčními valouny. Malý velký duch vládl svému zmenšenému světu, městu schovanému ve větším městě, a jeho práce ho zjevně bavila.
Byl to sympaťák, hned jsme si padli do oka. Provedl mě svou čtvrtí, ukázal dům Seligmanna Bauera, hřbitov i starou koželužnu. Poobědvali jsme spolu v hipsterské restauraci. Vyprávěl mi o časech, kdy v místních na sebe se lepících domcích žilo nějakých dvanáct set lidí. Měli svou radnici, chudobinec, špitál, školu, dvě synagogy. Na každém rohu nějaký ten obchůdek nebo dílna. Utekla staletí, čtvrť přežila obě světové války i hrozbu plánované asanace ze sedmdesátých let. A Duch je tu stále. Vdechuje (vduchuje?) místu život, stará se o pravidelnost jeho pulsu, oprašuje autentickou atmosféru. A má rád domácí brusinkovou limonádu.
Příjemné čtení.
Tereza Janišová
Projekty
■ Medvědí architektura
■ Kampus Albertov
Realizace
■ Ukryté dimenze
Interiér
■ Dům na Letné
■ Byt s drátěnkou
Materiály, konstrukce
■ Beton v architektuře: Bílý beton
■ Titanzinek na zámku Gbeľany
■ Architektonické výzvy: Osvětlení
Aktuality
■ Reality a investice
■ Události