Dějiny v kvádru
Konec léta se v médiích nesl v duchu sporů o to, jak a zda vůbec otevřít hranice Evropy uprchlíkům z různých částí světa. Nikde jsem však nemohla najít konkrétní příběhy těchto lidí, hledajících lepší budoucnost pro sebe a své rodiny. Přitom teprve tehdy, porozumíme-li individuálního osudu člověka, můžeme vyjádřit hodnotící stanovisko, které má smysl. Podobně konkrétní příběhy někdy zesilují dojmy z vnímání domu a dávají mu smysl. Třeba taková Vila Stiassni, kterou si nechal postavit majetný podnikatel pro klidný rodinný i společenský život s přáteli. To ještě netušil, že pro svůj původ bude muset uprchnout ze země a zanechat zde i svůj majetek, aby zachránil sobě i rodině život. I další osud vily byl na příběhy bohatý. Střídaly se zde pestré návštěvy od gestapáků přes ruské kozáky až po prezidenty a další státníky ze spřátelených socialistických zemí. Tohle prostě není jen dům. To jsou československé dějiny v kostce, tedy v kvádru.
Jestli je to tak, pak ukazují, že dnešní doba si chce uvědomovat minulost a zachovávat kulturní paměť. Vzniklo zde centrum pro obnovu památek architektury 20 století (které funguje i v prostorech nové budovy v areálu Vily Stiassni a nedávno získal Cenu Grandprix architektů 2015 v kategorii Novostavba), které se bude zabývat výzkumem architektury, edukačními programy i poradenstvím pro majitele nemovitých památek. Je však dobré neopomíjet studium konkrétních příběhů lidí s těmito budovami spojenými.
Příjemné čtení
Kateřina Kotalová