ASB 03/2017

Objednat toto číslo | PŘEDPLATNÉ | Archiv vydání | E-verze časopisů

Lapače pozornosti

Na labutě. A na cukrovou vatu. Kdo byl odvážnější, troufl si i do těch příšerných houpaček-lodiček. Pražské Výstaviště znamenalo pro mou dětskou verzi synonymum Matějské pouti a pestrobarevného opojení přeslazenými (či přemaštěnými) delikatesami. Existence Průmyslového paláce, lapidária nebo Křižíkovy fontány mi byla tehdy zcela lhostejná. Protože mnohem důležitější byl samozřejmě ten světle modrý plyšový medvěd na střelnici.
Nedávno jsem se po letech ocitla na pražském Výstavišti znovu a kolotoče už mě (kupodivu) tolik nefascinovaly. Pokochala jsem se však otevřeným prostranstvím, které si po odstranění monstrózní kovové konstrukce nad vstupem do areálu velice silně a hlasitě oddychlo. Otevřený volný průhled od Průmyslového paláce až k věžím kostela na Strossmayerově náměstí pohladí oko nejednoho estéta. Dokonce se na vstupním prostranství zrovna nevyskytoval ani nekonečný stan prezentující mumie faraonů, kousky Titanicu nebo skafandry kosmonautů. Hurá. Dokonalosti zcela otevřeného průhledu bránil pouze menší hranatý útvar umístěný přímo na ose důstojné urbanistické kompozice. Se zdravou dávkou nedůvěry jsem zamířila objekt prozkoumat.
Uvnitř čekalo nečekaně příjemné překvapení. Tmavá kvádrovitá formace skrývala roj létacích knih. Třepotaly se všude kolem, občas mě některá ťukla hřbetem do hlavy. Na Výstavišti totiž zrovna probíhal knižní veletrh a jedním z hlavních témat letošního ročníku byla „Kniha jako objekt“. Toto heslo bylo inspirací i pro Lucii Skořepovou z Chybik + Kristof Architects & Urban Designers. Mladá architektka navrhla nové, s knižním tématem ladící infocentrum. Skládá se ze tří modulů, jejichž vnitřní prostor vyplňují „levitující“ knihy. Člověk se může zabořit do sedacího vaku a chopit se všudypřítomného čtiva, anebo se oblakem knih jen procházet a vstřebávat ducha klasiků.
I literatura potřebuje svoji architekturu.
Příjemné čtení.

Tereza Janišová