ASB 03/2014

Objednat toto číslo               Předplatné               Archiv vydání               E-verze časopisů

Kdo je nejlepší sportovec? To prověří závod, utkání nebo soutěž. Ale není to tak jednoduché, většinou se k dobrému výkonu musí přidat i souhra okolností nebo prostě štěstí. Do architektonických soutěží vstupuje ještě více jevů, které určují vítězství. I tak lze ale soutěž považovat za nejlepší formu výběru projektu, který ovlivní vzhled města na mnoho let. Jistě má pravdu architektka a pedagožka na ostravské stavební fakultě Eva Špačková, když ve svém článku o soutěžích říká: „Architektonické soutěže, jejichž zadáním je veřejné prostranství nebo stavba užívaná veřejností a hrazená z veřejných prostředků, mohou představovat transparentní a otevřený způsob, jak najít nejlepší podobu konkrétní architektury.“ S tímto tvrzením pak kontrastuje názor architekta Petra Jandy, který soutěžím vyčítá vítězství průměrných návrhů, která jsou výsledkem rozhodování porotců, kteří někdy „nejsou schopni adekvátního vhledu do řešeného zadání, vítězí xenofobie a strach o ztrátu politických bodů či společenského renomé nad odvahou a schopností přijmout svěřenou zodpovědnost.“ Soutěž je jistě nejlepším řešením, ale výsledky nemusí být vždy optimální, neboť rozhodování bývá na lidech, a co člověk, to názor, byť odborný. Je tomu možná podobně jako s demokracií, o níž Winston Churchill prohlásil, že je tím nejlepším ze všech špatných způsobů vládnutí.
V tomto čísle tak přinášíme ukázky staveb k veřejnému účelu, které vznikly na základě soutěží i bez nich. Každá z nich však reprezentuje vítězství návrhu kvalitního, který místo, kam vrostl, obohatil.

Příjemné čtení,

Kateřina Kotalová