ASB 02/2017

Objednat toto číslo               PŘEDPLATNÉ               Archiv vydání               E-verze časopisů

U(ti)lity

„Ten hlemýžď má čtyři ložnice…“ Genialitu tvaru hlemýždích ulit obdivuji od chvíle, kdy jsem jako dítě poprvé zhlédla filmovou klasiku Doktor Dolittle s Rexem Harrisonem z roku 1967. Pokaždé, když ten film vidím, těším se na scénu, kdy na pobřeží tropického ostrova připluje obří mořský hlemýžď s úmyslem dopravit hlavní hrdiny do staré dobré viktoriánské Anglie. Pro ty účely jim nabízí pohodlně zařízené prostory své ulity. Nepokládala jsem si tehdy logické otázky typu: „Je ulita vodotěsná?“ „Budou mít lidé uvnitř dostatek kyslíku?“ „Co se stane s pasažéry, jestliže se hlemýžď rozhodne odebrat se do svého cestovního příbytku?“ Byla tu možnost pobytu v obří hlemýždí ulitě a to mi ke štěstí bohatě stačilo.
Lidský druh se tvarem ulit nechává rád fascinovat. Sbíráme je, kocháme se jimi, ponoukají nás k tvůrčí činnosti. Inspiraci u hlemýžďů nachází například mexický architekt Javier Senosiain při koncipování svých návrhů organicky tvarovaných obydlí. Jeho rodinný dům Nautilus v Mexico City je jasným důkazem toho, že lidé měkkýšům jejich elegantně tvarované skořápky závidí a sami by se do nich rádi nastěhovali.
Ulita a její utilita… Stoprocentně funkční design stoprocentně přírodního obydlí malých bezobratlých tvorů. Logaritmická spirála, která nemění tvar a roste exponenciálně do délky i do šířky. Najdeme ji všude – nejen v ulitách, ale i na rostlinách, zobácích, rozích, parozích, na našich vlastních vlasech, nehtech a zubech. Přitahuje nás, fascinuje nás, snažíme se jí (ať už vědomě, či nevědomě) přiblížit. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.
Příjemné čtení.

Tereza Janišová