ASB 02/2020

Objednat toto číslo | PŘEDPLATNÉ | Archiv vydání | E-verze časopisů

Fotka s kufry

Možná vám tentokrát přijde obrazový doprovod editorialu poněkud zvláštní.
Fotografie vznikla v březnu 2019, krátce poté, co započalo moje působení v ASB. Byli jsme tehdy na pár dní v Hradci Králové, výkladní skříni architektury první republiky, když mě můj přítel vyfotil, jak hlídám kufry. V žertu jsme se tehdy domluvili, že fotografii použiji jako ilustraci posledního editorialu, který kdy v ASB udělám. Ten čas právě nastal.
Nikdo ale tehdy nemohl tušit, jak výbušná bude fotografie s kufry v kontextu situace na jaře 2020. Kufr se stal symbolem těch zlotřilých jedinců, kteří k nám sem do republiky zatáhli z italských lyží COVID-19 (jako by se sem nemohl dostat jakkoli jinak), pro jiné zase sbalená zavazadla symbolizují dovolenou, kterou museli zrušit a kterou si možná budou muset na nějaký čas odepřít. Namísto cestování jsou Češi nuceni zůstávat doma a nepříjemné davy turistů nahradil ještě nepříjemnější strach z budoucnosti.
Pro mě je ten kufr stále prostě jen symbolem změny. Je čas sbalit se a putovat jinam. Pravda, žijeme teď v podivném bezčasí. Země ustrnula jaksi mimo čas a nikdo neví, jak dlouho bude potřeba držet opatření proti šíření koronaviru. Jedno je ale jisté – donekonečna to nebude.
Budoucnost bude jiná. A chceme-li, bude lepší. Jakkoli bychom si mohli přát, aby to bylo jinak, k opravdovým změnám nás obvykle donutí teprve krize. Teprve pod tlakem se ukáže, které schopnosti a dovednosti mají skutečnou hodnotu, které věci stojí za to bránit a jak připraveni jsme na budoucnost.
Nyní jsme ve fázi, která bolí. Ale soudím, že jsme jako občané České republiky silnější, než si myslíme. Na rozdíl od jiných jsme se rozhodli ve fázi šíření nemoci podřídit všechno jednoduchému imperativu – zachraňme všechny životy, které dokážeme. A je to tak dobře. Vždycky se v teoretických úvahách dobře obětují jiní, ale sám by mluvčí sotva riskoval pro „záchranu kapitalismu“ vlastní život.
Nevíme, jak dlouho bude bezčasí trvat, to ale neznamená, že není možné se připravit, až skončí. Krize odhalila a ještě odhalí bolavá místa systému, která předchozí poměrně velký blahobyt zakrýval. Příklady najdeme samozřejmě i ve stavebnictví. Přicházející ekonomické zpomalení těžko dovolí investice do bytových projektů, které trvají od prvotního záměru po kolaudaci dekádu. Ani velké společnosti nemusejí mít schopnost takto dlouhý proces ufinancovat a bydlení se v kombinaci s nižšími platy může stát ještě nedostupnějším.
Přicházejí zajímavé časy. A Češi jako národ jsou v tom nejlepším smyslu připraveni. Uvidíme, zda se podaří dostat flexibilitu, iniciativnost a kreativitu i do exekutivy a státní správy.
Uvidíme za deset let.
Přeji hezké počtení a nepropadejte panice!

Anna Vrabcová