ASB 01/2017

Objednat toto číslo               PŘEDPLATNÉ               Archiv vydání               E-verze časopisů

Vyrostli jsme z architektury?

Rostla a rostla, a brzy musila pokleknouti, a chvíli nato ani tak neměla dost místa, a tak si zkusila lehnout, levý loket opřen o dveře, pravou ruku otočenu kolem hlavy. Přesto však rostla a rostla dál. Jako poslední útočiště vystrčila pravou ruku z okna a jednu nohu strčila do komína. To už byl naštěstí účinek kouzelné lahvičky vyčerpán a ona již dále nerostla; nicméně, její položení bylo krajně nepohodlné, a jelikož neviděla nejmenší možnosti, jak by se dostala ven, není divu, že se cítila velmi nešťastnou.

Lewis Carroll, Alenka v říši divů

Přijde pan inženýr a odvede svou práci. Ratatata… s obdivuhodnou rychlostí, bez špetky invence, vyšvihne projekt kanceláří dle osvědčeného standardu. Můžeme stavět! Stereotypní kanceláře pro stereotypní zaměstnance. Na tom, co se děje uvnitř nebo jak se při práci člověk cítí, přeci nezáleží. Židle, stůl, počítač… co víc si přát? Těm několika remcajícím zavře ústa zvýšení platu. Nebo vyhazov, to podle situace.
Povědomý scénář známý z dob poměrně nedávných? Pozitivním faktem je, že z postojů podobného typu už naštěstí začíná naše společnost vyrůstat. Význam kvalitního pracovního prostředí je pomalu objevován a nenápadně se dostává do pozice trendu moderních firem. Administrativní architektura získává nový rozměr a novou reputaci, architekti a designéři stále častěji dostávají šanci vytvořit prostředí podporující pracovní nasazení a kreativitu. To, co bylo dříve považováno za zbytečný nadstandard, je dnes chápáno jako nezbytnost. Pozornost se při projektování administrativní architektury obrací k lidem a jejich „rozmazlenosti“. A tak to má být. Prostor pro zlepšování pracovního prostředí tu ale stále je. Každý se přeci u svého pracovního stolu občas cítí, jako by ochutnal lektvar z lahvičky označené nápisem „Vypij mě“.
Příjemné čtení.

Tereza Janišová