ASB 01/2024

Objednat toto číslo | PŘEDPLATNÉ | Archiv vydání | E-verze časopisů

Jen málokterá stavební typologie prodělává nejen v posledních dekádách, ale dokonce i jednotkách let tak razantní proměny jako právě kancelářské stavby. Mění se představa zaměstnanců a zaměstnankyň o tom, jak má vypadat jejich pracoviště, kde tráví velkou část svého života, i potřeby a možnosti velkých firem a korporátů. Velkým trendem poslední doby bylo proměnit dříve nudné pracovní prostředí prakticky v zábavní park, aby v něm všichni chtěli trávit maximum času. Globální pandemie covidu ale zatřásla v základech a z měsíce na měsíc se zdálo, že do kanceláří už nikdo dobrovolně chodit nebude a že jedinou možnou budoucností pracovního procesu je práce na dálku. Netrvalo ale opět dlouho, abychom zjistili, že k efektivní i spokojené práci fyzický kontakt se svými kolegy a kolegyněmi zkrátka potřebujeme a nechceme se ho jen tak vzdát.
V rámci našich velkých článků v rubrice Fokus jsme se proto zaměřili jednak na proměny administrativních budov v čase s důrazem na budoucí vyhlídky, ale také na jeden konkrétní aspekt, o kterém se dnes hodně mluví. A tím je flexibilita takových staveb a prostorů, aby se mohly snadno a rychle přizpůsobovat aktuálním požadavkům na trhu práce i společenským proměnám našeho dynamického světa. Nejde přitom jen o zařizování interiérů kanceláří, ale celkově o transformaci administrativních staveb pro jiné funkce. Silným motorem tohoto uvažování je situace na americkém trhu, kde v některých městech kanceláře z mnoha důvodů zejí prázdnotou. Nejvážnější situace je aktuálně v San Francisku, kde míra prázdných kancelářských ploch dosahuje více než 35 %. Z toho důvodu Bidenova administrativa usilovně přemýšlí, jak s tímto problémem naložit, a uvolnila obří balík peněz na jejich přestavbu zejména na dostupné bydlení. Architekt a urbanista Peter Bednár však upozorňuje, že to není tak snadné, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Dalším zásadním aspektem promlouvajícím do podoby moderních administrativních budov a komplexů je pak samozřejmě také globální důraz na udržitelnost, zejména tu environmentální. Samozřejmostí se již staly různé certifikace energetické náročnosti a celkové zelené bilance, samy o sobě ale žádné velké změny typologie nepřináší. Jak se ukazuje na globální scéně, opravdovou revolucí ve snižování uhlíkové stopy (nejen) administrativních staveb je totiž dřevo. Dřevěné modulární konstrukce totiž umožňují zásadně snížit emise CO2 díky zabudovanému uhlíku přímo v materiálu a současně jejich snadnou přestavbu nebo rovnou ekologickou likvidaci. Jednu takovou stavbu na následujících stranách rovněž představujeme. Sečteno podtrženo, žádný jednotný recept, jak stavět nejkrásnější, nejoblíbenější a nejudržitelnější administrativní stavby, neexistuje, z různých dat se ale můžeme poučit, jak se k takovému ideálu alespoň přiblížit.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
podnětné čtení vám přeje

Matěj Beránek